3. neděle postní, cyklus B
3. neděle postní /B/
V dnešním 1. čtení jsme slyšeli vyhlášení Desatera Božích přikázání, nebo – li tzv. Dekalogu. Výraz Dekalog vlastně znamená Deset slov, a těchto „deset slov“ zjevil Bůh svému lidu na hoře Sinaj. Ostatní přikázání Starého zákona – různé předpisy týkající se bohoslužeb a společenského života, napsal z příkazu Božího Mojžíš, ale o Dekalogu se praví, že jej Bůh sám napsal svým prstem, že jej vryl do dvou kamenných desek. Tím je vyjádřeno, že oněch Deset slov je Božím slovem v zcela jedinečném slovy smyslu. Ostatní přikázání Starého zákona měla jen dočasnou platnost, platila v době přípravy na příchod Vykupitele, dnes již nezavazují – křesťana již nezavazuje zákaz požívaní vepřového, odstranění krve z pokrmů,zákaz připravovat maso s mlékem apod. Dekalog však zavazuje věčně, jeho platnost je nepomíjivá.
Význam Dekalogu podtrhují i okolnosti jeho zjevení – Bůh jej zjevil v průběhu mystických jevů, uprostřed ohně, oblaku, kdy na veškerý lid dopadala mrákota hrůzy a zděšení. I materiál na kterém byl napsán – dvě kamenné desky – vyjadřoval jeho vážnost a trvalost. Dekalog byl podstatnou součástí Smlouvy mezi Hospodinem a lidem – lid přijal Dekalog a zavázal se jej plnit a Hospodin tento lid přijal za svůj. Dekalog byl základem a zárukou vztahu mezi Božím lidem a Hospodinem.
Dekalog ve své původní verzi, tak jak je v knize Exodus a v knize Deuteronomium, je sepsán jako dialog mezi Bohem a člověkem. První věta Dekalogu zní: „já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví“. Bůh se představuje jako Zákonodárce a zároveň jako Osvoboditel. Dekalog není něco, co člověka spoutává či omezuje – Dekalog je Zákonem svobody. Pokud člověk chce být skutečně svobodný, nechce být otrokem, musí zachovávat Dekalog.
Dekalog, tak ho známe zpaměti, Desatero Božích přikázání, které jsme se naučili jako děti, a které doufám všichni máme ve své paměti i ve svém srdci, je zkrácená verze biblického Desatera, zestručněná církevním učitelem sv Augustinem, proto, aby je každý křesťan mohl znát nazpaměť, aby si je denně mohl v modlitbě připomínat. Když se díváme na vyobrazení dvou desek Desatera – jedná se o symbolické zobrazení – bývá na starých kazatelnách nebo tam, kde je zobrazen Mojžíš – vidíme, že na první desce jsou římské číslice 1 – 3, zbylé jsou na druhé desce – 4 – 10. A když se dívám do knihy, kterou mám před sebou, vidím, na ten biblický text Desatera, vidím, že to odpovídá – první tři přikázání jsou nejrozsáhlejší, zabírají celé dvě třetiny textu. Proč tomu tak je? První tři přikázání se totiž týkají našich povinností k Bohu samotnému. Proto je s nimi spojeno tolik naléhavých napomenutí. Ostatní přikázání již jsou stručná – v podstatě odpovídají tomu, co známe. Tím je vyjádřeno, že nejdůležitější přikázání jsou první tři. Ty tři, na které zapomínáme o nichž si dnešní člověk myslí, že tolik nezavazují, nebo že už neplatí vůbec, že stačí plnit 4 – 10, které se týkají lidí, rodičů, manželů, života,majetku apod. A právě život vyvrací tento omyl – kde se nedodržují první tři přikázání, tam se nedodržuje ani zbylých sedm. Kde se nectí Bůh, tam se nectí ani člověk! Celý zákon Desatera totiž tvoří jednotu, nedělitelný celek. Ten celek nelze rozdělit – toto přikázání budu plnit, tamto už ne, to už není moderní: první, druhé, třetí, šesté a deváté vyškrtnout – a co zbude? Chaos – chaos v rodinách a v celé společnosti. Přestoupit jedno přikázání v jeho podstatě, znamená porušit všechna ostatní.
Desatero nás učí pravému lidství. Jinými slovy, pokud člověk chce, aby se jeho život zdařil, aby jeho život nebyl neštěstím pro něho a pro druhé, aby nebyl zcela prázdný, aby měl smysl – není jiné cesty než plnit Desatero. Desatero totiž vyjadřuje základní práva a povinnosti, které jsou zakotveny v lidské přirozenosti. Desatero je vyjádřením přirozeného zákona.
Snad nás napadá otázka, jak na tom byli lidé před vyhlášením Desatera na hoře Sinaj. To neměli po celá ta tisíciletí před tím žádný Zákon? Měli! Měli ho vepsaný ve svém srdci, ozýval se v jejich nitru hlasem svědomí. Ano, Desatero má každý člověk, i ten, který o něm nic neslyšel. Kdyby se člověk skutečně řídil svým rozumem, ovšem rozumem nezkaženým špatnými zásadami společnosti, dodržoval by spontánně Desatero. Desatero je zkrátka přirozený zákon, dodržovat Desatero je pro nezkaženého člověka zcela přirozené. Proč tedy Bůh Desatero zjevil za hromu a blesku, a napsal na dvě desky? Protože ho lidé, kteří podlehli zkaženost, neplnili. Aby jim ho důrazně připomněl! Protože se lidský rozum zatemnil a vůle sešla na scestí. Proto bylo zapotřebí dvou kamenných desek!
A co my dnešní lidé? My přece máme rozum a máme Desatero! A přece se neřídíme ani jedním ani druhým! A proč se tím neřídíme? Protože se řídíme tím, co je moderní, tím, co hlásá společnost, co na nás doléhá z médií. A protože jsme se nepoučili z dějin, z minulosti. V každé době bylo něco moderní – jednou byli moderní plynové komory, pak vyhánění lidí z jejich majetku, popravování apod. To co bylo „moderní“, všechny ty revoluce, atd. bylo ve většině případů špatné a zlé. Všechny ty –ismy, modernismy. Dneska jsou „moderní“ potraty, rozvody a antikoncepce. A že by právě to, co „moderní“ dnes, bylo to pravé?
Pro věřícího je „moderní“, stále „moderní“ Desatero. To totiž svou platnost neztrácí. To je totiž stále zárukou, že život nevyjde naprázdno. Že člověk nesejde z cesty, která vede k věčnému životu. A to je ve své podstatě to jediné skutečně důležité v životě.