Slavnost Ježíše Krista Krále, cyklus A
Slavnost Ježíše Krista Krále /A/
Bylo to krátce po nacistické okupaci Vídně. Katoličtí studenti, kteří vyšli z chrámu sv Štěpána demonstrovali. Neprovolávali však žádná politická hesla. Jen jedno jediné: „ať žije Kristus Král“. Tím vyjádřili: „nad námi není žádný Vůdce, naším jediným Králem je Kristus.“ Nacisté to pochopili a pomstili se. Přepadli arcibiskupskou residenci, zpustošili ji, jednoho kněze vyhodili z okna, další odvlekli do koncentračních táborů.
Slavnost Ježíše Krista Krále ustanovil papež Pius XI. 11. prosince 1925. Tento prozíravý papež viděl, jak se nad tehdejším světem stahuje hrozba dvou nelidských totalitních systémů – nacismu a komunismu. Vydal proto dvě encykliky, ve kterých je odsoudil – encykliku S palčivou starostí proti nacismu, a encykliku O bezbožeckém komunismu. Upozorňoval v nich na podstatu totalit, že si dělají nárok na celého člověka od dětství až po dospělost, že si dělají nárok na nitro člověka, že usilují o to, aby člověk věřil jen jednomu jedinému, totiž ideologii vládnoucího systému. Svátek Krista Krále měl být protiváhou těchto bezbožeckých systémů, měl lidi upozornit na to, že jediný, kdo má právo na lidské srdce, je Ten, kdo nás vykoupil svou krví, Kristus Král.
Zamysleme se nad Kristovým královstvím. On je král nejvyšší, převyšuje každou lidskou autoritu, protože je Synem Božím. Každá jiná lidská autorita ať už je demokraticky zvolena, nebo ustanovena, pochází od lidí, Kristus a Jeho moc je od Boha. Skrze Něho bylo všechno stvořeno, k Němu všechno směřuje, v Něm najde lidský život smysl a plnost. Když jej vyslýchal Pilát a ptal se Ho, zda je skutečně Králem, odpověděl, že Jeho království není z tohoto světa, že je králem pravdy. Že si nenárokuje žádný trůn, že nemá žádnou armádu, která by za něj bojovala. On Kristus Král chce víc – chce být králem lidských srdcí. Jeho království je především v lidském nitru.
Musíme si být vědomi toho, že máme každý z nás takovou nedotknutelnou osobní sféru, ve které jsme každý sám sebou, totiž naše nitro. Zde si vytváříme své postoje, zde pociťujeme buď hlubokou lásku nebo nenávist, zde vytváříme své vztahy. Naše nitro je tou svatyní, ve které se modlíme.
Chceme si chránit soběstačnost svého nitra. Zde jsme sami sebou. Na naše nitro nemá nikdo jiný právo, aby do něho zasahoval. Jen jeden jediný má právo vstoupit do našeho nitra. Ten kdo za nás položil svůj život. V knize Zjevení apoštola Jana praví: „hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu u něho jíst – já u něho a on u mě.“ Těmito slovy vyjadřuje, že mezi Ním a člověkem , který se mu otevře, nastane hluboká důvěrnost, důvěrnost, jaká je mezi lidmi, „kteří spolu jedí“. „On bude u mě jíst – co jiného tím myslí než eucharistii, ve které jíme svého Spasitele, čerpáme z Něho Jeho smýšlení, stáváme se s Ním jedním srdcem, přetvořujeme se v Něho, tak, abychom mohli říci se sv Pavlem: „nežiji již já, ale žije ve mně Kristus“? Jestliže žijeme v Kristu, neztrácíme tím sami sebe, naopak, nalézáme sebe sama tím nejdokonalejším způsobem, neboť co může být lepšího, než podobat se Jemu, vítězit nad svou sobeckostí, pohodlností, leností, zbabělostí?
Řekli jsme si, že jeho království je především v našem nitru. Ve světě Jeho království stále roste a vzniká. Mnohdy nepozorovaně. Je stále ve fázi vzniku. V plnosti bude uskutečněno až při Jeho druhém příchodu, o kterém praví apoštol, že tehdy odevzdá království Bohu a Otci, a zlomí vládu všech mocných knížat, mocností a sil. Dosud jsou ve světe přítomny nepřátelské síly, Kristovo království mnohde trpí pronásledováním a násilím. I v prostředí tzv. svobody, kde není vystaveno pronásledování, se zdá, že Kristova věc je strašně slabá a bezmocná. Ale právě v té její slabosti a bezmocnosti je její síla. Kolik strašných pronásledování ta slabá a bezmocná Kristova církev už přežila! Žádná jiná lidská instituce by nebyla schopna to všechno přežít! A přece vždy obstála! Ano, dnes o svátku Krista Krále můžeme v sobě obnovit radostné vědomí, že nesměřujeme s Kristem k porážce, ale ke konečnému vítězství. Že Kristus Král je králem budoucího věku. A jestliže je králem v našem nitru, naše nitro již patří této slavné budoucnosti. Že už dnes jsme občany budoucího věku, protože je On je naše slavná budoucnost, naše vítězství, náš věčný život. Amen.