Slavnost Zmrtvýchvstání Páně, cyklus B
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně /B/.
Vítám vás o Svátku všech svátků – o Slavnosti Zmrtvýchvstání Páně. Co dělá člověk před velkými svátky? Vy ženy jistě pohotově odpovíte: uklízí se, gruntuje. Každý chce ten příbytek mít čistý. Při tom úklidu se také najde spousta věcí zbytečných, zastaralých, které když se odstraní, tak ten byt jen získá. A potom – píšou se také dopisy – příbuzným, přátelům, známým. Ty zvyky jsou velmi staré. I apoštol Pavel napsal zřejmě před velikonocemi svým věřícím do Korintka dopis. A on se neomezuje jen na to, aby jim popřál radostné svátky. Jemu šlo především o to, aby ty velikonoce mohly dobře oslavit. Ví, že se tam uhnízdily různé zlořády. Proto vybízí k předvelikonočnímu úklidu: „odstraňte ten starý kvas“.
Velikonoce jsou nejstarší svátky lidstva. Starozákonní židé o velikonocích slavili vysvobození z Egypta. To byla pro ně ta „veliká noc“, kdy se z národa otroků stal lid svobodný. Na památku té noci jedli velikonočního beránka a nekvašené chleby, které připomínali spěch při odchodu ze země otroctví. Bůh ve své Prozřetelnosti stanovil, že Vykoupení Kristovou smrtí a Vzkříšením připadne na židovské velikonoce, a že tyto svátky dostanou nový a hlubší smysl.
Apoštol Pavel uvádí jeden starý židovský zvyk, spojený se slavením velikonoc. Před velikonocemi se odstranilo všechno staré pečivo, všechno staré těsto, všechen starý kvas. A velikonoční Beránek se jedl s novými, čerstvými, nekvašenými chleby, s tzv. macou. O velikonocích nesměla v domě zůstat ani kůrka starého chleba. To mělo hlubší smysl – vyjadřovalo touhu stát se novým člověkem.
Apoštol Pavel proto vybízí: „odstraňte ten starý kvas, aby se z vás stalo nové těsto“. Jinými slovy: udělejte pořádek ve svém životě! Musíte být sami novým těstem! Uvádí také důvod: „vždyť náš velikonoční beránek – Kristus – je už obětován“.
Ti staří židé, předchůdci křesťanů, slavili velikonoce s novými chleby, a vy, kteří slavíte pravého Beránka, který vás očistil od vašich hříchů, byste toto tajemství chtěli slavit se starými hříchy? Vždyť Kristus vám daroval nový život, očistil vás – a proto vy křesťané už nemůžete žít tím starým živote, se těmi starými zlozvyky, to by byl přece krok zpět. Skrze Krista, velikonočního Beránka jste se přece stali novými lidmi!
Jak vypadá ten starý život a jak ten nový. Starý život – to je pohanství – ať už to staré římské, nebo to novodobé pohanství. Starý římský spisovatel Cicero v jednom svém spise přiznal: „my vědci žijeme v beznaději“. A na starém římském náhrobku je napsáno: „do ničeho se z ničeho propadneme brzy“. Pilát, když mu Pán řekl, že přišel vydat svědectví pravdě, odbyl to mávnutím rukou: „co je to pravda“? Pro ty staré pohany bylo pravdou jen to, „co se hodí“, žili podle hesla „dnes jezme, pijme, užívejme si, zítra tady nebudeme“.
Nesmýšlí podobně i dnešní, moderní pohan? Nežije podobně ve své životní praxi? Pak se nemůžeme divit nad marasmem v dnešní společnosti.
To všechno představuje to staré smýšlení, ten starý kvas, o kterém praví apoštol: „odstraňte jej“. Svátky Kristova vzkříšení nám zvěstují tu věčnou a nepřekonatelnou novost života, kterého se nám v Kristu dostalo. Života o kterém pravil Kristus: „ jdu vám připravit místo. V domě mého Otce je mnoho příbytků, kdyby nebylo, řekl bych vám to“. To nejsou jen prázdné sliby nebo útěcha – Kristus pravdivost svého příslibu potvrdil svou vlastní smrtí a svým Zmrtvýchvstáním.
Položme si otázku: do kterého světa patřím já? Do toho starého, pohanského světa, který žije jenom konkrétním požitkem a užitkem, který věří jen v to, co se bezprostředně hodí, patřím do toho světa Pontského Piláta, který nad otázkou pravdy jen mávne rukou, a který v praxi ničemu nevěří a žije jen ze dne na den, nebo patřím do nového světa? A co je ten nový svět? Nový svět, nový řád existence – to je Kristus. Tam, kde se žije jeho evangelium je stálý důvod k radosti.
Vzpomínám si, že jsem kdysi držel v rukách parte 21leté dívky, která tragicky zemřela. To parte se četlo jako radostná zpráva, stálo na něm: „naše dcera spatřila tajemství života“.
Ano, tak nová a silná je křesťanská víra, takovou změnu působí v životě křesťana událost Kristova Zmrtvýchvstání, když tuto pravdu člověk bere skutečně vážně.
„odstraňte ten starý kvas“ vyzývá apoštol. Zřejmě i tehdy se mezi křesťany již vyskytly lidé, kteří po křtu upadli do starého způsobu života. Není to i náš případ? Uvědomme se, že jestliže se přizpůsobujeme tomuto světu, přizpůsobujeme se něčemu starému, překonanému. To staré však má určitou houževnatost, houževnatost pýru – ale budoucnost mu nepatří. Budoucnost patří Kristu, tomu kdo vstal z mrtvých!!
„Slavme svátky s nekvašeným chlebem: to je s poctivostí a životem podle pravdy“ – říká apoštol. Velikonoce by v nás měly probudit hlubokou touhu po obnově života, po to, abychom se samy stali novým kvasem, novým Božím těstem.
Nebylo by nám dnes líto člověka, který žvýká o velikonočním ránu skývu starého chleba? A není nám líto duše člověka, který se dnes o největším svátku lidstva vleče přeplněn starým kvasem, toho opravdu zbytečného haraburdí, té zbytečné zátěže, kterým je hřích?
Přeji vám všem požehnané velikonoční svátky. Přeji vám hojnost dobrého a čerstvého chleba na vašem velikonočním stole a hojnost Božího chleba nekvašeného, kterým je Beránek Boží, za nás obětovaný. Amen.