Hříchy proti zdrženlivosti a střízlivosti

Nestřídmost /gula/ je nemírnost v jídle. Sv. Tomáš Akvinský vypočítává pět způsobů této nemírnosti: laute – bohatě, studiose – labužnicky, nimis – příliš, praepropere v nevhodnou dobu, ardenter – náruživě.

Jídlo a nápoj není však pouze záležitostí biologickou, ale také kulturní a je důležitou komponentou mezilidského kontaktu. Z hlediska mravního nelze proto vznášet námitek proti bohatšímu stolování při společenských, přátelských a slavnostních příležitostech.

Nestřídmost v jídle se může stát i závažným mravním proviněním, jestliže má za následek poškození zdraví. Platí zde zásada Sv. Tomáše: jíst škodlivé je vždy hříchem. Toto platí především pro člověka již nemocného, podrobeného dietním předpisům.

Opilství /ebrietas/ spočívá v nemírném užívání alkoholu. Je těžkým hříchem, jestliže vede k úplné ztrátě užívání rozumu, sebekontroly. V takovém stavu člověk ztrácí mravní zábrany, paměť, schopnost vykonávat běžné záležitosti, nakonec ztrácí i schopnost užívání svých smyslů. Lehčí opilost se projevuje nevhodným chováním, poruchami motoriky, vnímání, nauseou.

Osoby, kterým je z bezpečnostních důvodů uloženo zcela se vystříhat užití alkoholu a psychotropních látek jsou ve svědomí přísně zavázáni zachovat tato pravidla.

Jestliže člověk upadl do závislosti na alkoholu nebo na drogách je morálně zavázán podrobit se léčení. Kdo léčení odmítá, se vážně proviňuje proti mravnímu zákonu. V takovém případě mu má být odepřen přístup ke svátostem, dokud svou povinnost nesplní. Vůči jednotlivci, který již nastoupil na cestu nápravy, je naopak namístě shovívavý a trpělivý postoj, jestliže dochází ze slabosti k občasnému selhání. Vyléčený alkoholik je povinen doživotně zachovat abstinenci.