Slavnost Matky Boží Panny Maria

23.10.2011 23:16

Začínáme nový rok ve jménu Panny Marie, jejíž mateřství dnes slavíme. Panna Maria – Matka Boží, Matka církve, matka naše.

Kdo je matka? Jeden ze spolupracovníků sv Otce Benedikta praví v jedné úvaze: „matka i uprostřed hluku velkého mezinárodního nádraží neomylně pozná hlas svého dítěte. To je zázrak mateřství. A toto je především zázrak Mariin. Připojme se k ní v modlitbě růžence a litanií. Maria byla prvním tvorem, který mohl vidět Ježíše na zemi, ona jako první mohla vidět ráj na zemi. Dívejme se nyní oknem jejích očí, abychom pocítili její pohnutí, její radost. Matka vždycky chrání své děti, to je hluboce zakořeněný imperativ její duše. Protože je naší matkou, je také naší ochránkyní, naší přímluvkyní. Její existence v nebi je stálým výkřikem jejího srdce, stálá prosba o paprsky milosti a světla pro nás, pro všechny, kteří stále ještě putujeme v temnotách tohoto slzavého údolí. Avšak naše matka nás bere za ruku, a proto se již nemusíme dále ničeho bát.“

Žádný člověk nikdy nebyl s Kristem tak hluboce spojen jako Maria, ani apoštolové, ani sv Petr, ani sv Jan, nikdo. Nikdo nebyl blíž Kristovu srdci jako Maria. Nejen tím, že ho nosila pod svým srdcem, že ho kojila, ale ona byla také jeho nejučenlivější učednicí. Ano, i ona, ač byla jeho Matka, se stále musela učit, učit se poznávat svého Syna, poznávat jeho poslání. A o překvapení jistě nebylo nouze. Avšak ona „všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom“. Těmito slovy nán evangelista Lukáš, který Marii jistě znal osobně, poskytuje vhled do tajemství její osobnosti. Maria byla niterným, rozjímavým člověkem. Ona byla pravý opak povrchního člověka. Čím se vyznačuje povrchní člověk? Nejde do hloubky, a když něčemu nerozumí, hned to zavrhne: „to je hloupost“, řekne. Se vším je hned hotov. Nedělá si těžkou hlavu. Nepřipouští si existenci tajemství. Nepřipouští si, že by něco svým omezeným rozumem nemusel chápat.

Maria mnohé nemohla chápat. Proč její Syn se musel narodit ve chlévě? Proč to byli právě pastýři, kterým bylo zjeveno narození Vykupitele? Proč musela Sv Rodina utíkat do Egypta? Proč se jí ztratil v chrámě? Proč její srdce měl proniknout meč? Ale Ona to všechno uchovávala ve srdci. Nechávala si to v sobě, ve svém srdci, a trpělivě čekala, až jí bude odhalen smysl všeho. V pokoře se skláněla před tajemstvím jejího Syna.

Maria se ubírala cestou víry a své spojení s Kristem, svým synem udržovala věrně až ke kříži. Byl to Boží plán, který ji dovedl do Jeruzaléma, o velikonocích, kdy její Syn měl vykonat dílo svého Vykoupení. Byl to Boží plán, aby ona pod křížem uslyšela slova: Ženo, to je tvůj syn“. A těmi slovy nebyl míněn jenom apoštol Jan, ale my všichni, v apoštolu Janovi byla míněna celá církev. Na kříži z boku Kristova se zrodila církev, a Maria se stala její matkou.

Maria plní tento úkol matky hned po Nanebevstoupení Krista. Ve večeřadle je uprostřed jeho učedníků. Ne jako ta, která vede toto shromáždění, tento úkol připadl Kristovu náměstku, papeži Petrovi, je tam přítomna jako duše, jako tichá duše tohoto společenství. Byla to tichá přítomnost matky, která oduševňovala společenství první církve, čekající na příchod Utěšitele, Ducha Sv. Maria svými modlitbami pomáhala prvotní církvi.

Mariino mateřství však neskončilo jejím Nanebevzetím. Ne, v nebi se plně rozvinulo. Jestliže během svého pozemského života spolupracovala co nejúžeji s dílem svého Syna, v nebi v tomto svém poslání pokračuje, svými mnohonásobnými přímluvami nám získává dary věčné spásy, proto ji církev vzývá jako svou pomocnici, ochránkyni a prostřednici – a především jako svou Matku.

Byzantská liturgie, v jednom svém hymnu krásně zpívá: „ve svém mateřství jsi uchovala panenství, ve svém usnutí jsi neopustila svět, ó Matka Boží; dosáhla jsi pramene života, ty, která jsi počala živého Boha, a osvobodíš svými modlitbami naše duše od smrti.“

Chtěl bych tuto úvahu ukončit modlitbou sv Otce, pronesenou v Římě na španělských schodech v den svátky Neposkvrněného Početí Panny Marie:

Ano, děkujeme ti, Panno a Matko Boží a naše milovaná Matko že se stále přimlouváš za církev. Ty jsi bez výhrady objímala vůli Boží, plně jsi se všemi svými silami zasvětila osobě a dílu svého Syna, uč nás, uchovávat v srdci a v tichu rozvažovat tajemství života tvého Syna, jak jsi činila ty. Ty, která jsi kráčela směrem ke Kalvárii, stále hlouběji spojená se svým Synem, který na kříži dal tebe svému učedníku Janovi za Matku, dopřej nám, abychom pociťovali tvou blízkost v každém okamžiku našeho života, především ve chvílích temnoty a zkoušek.