Metoda časové volby

„Existují-li vážné pohnutky, aby mezi narozením dětí byl větší odstup z důvodů tělesného nebo duševního stavu manželů nebo z důvodů vnějších, Církev učí, že tehdy je dovoleno přidržet se přirozených rytmů, které mají vztah k plodivým funkcím a užívat manželství jen v údobí neplodných a tak regulovat porodnost, aniž by byly narušeny mravní zásady, o nichž jsme se nyní zmínili.

Církev není v rozporu sama se sebou, když považuje za dovolené uchýlit se k využití neplodných údobí, zatímco odsuzuje jako vždy nedovolené užívat prostředků přímo namířených proti oplodnění, i když se to děje z důvodů, které se mohou zdát čestné a vážné. Oba způsoby jsou totiž podstatně odlišné. V prvním případě manželé oprávněně využívají přirozené dispozice. V druhém případě brání uplatnění přirozených pochodů. Je pravda, že v prvním případě manželé mají společnou positivní vůli vystříhat se potomstva z důvodů, s nimiž lze souhlasit a hledají jistý způsob, jak toho dosáhnout. Ale stejně tak je pravda, že pouze v první případě se dovedou zříct manželského styku v plodných údobích, když ze správných pohnutek není žádoucí mít další potomstvo a manželské projevy si pak prokazují na znamení lásky a na upevnění vzájemné věrnosti v údobích neplodných. Když si takto počínají, je to projev lásky opravdu čestné.„ /HV 16/.

„Když naproti tomu manželé tím, že se přizpůsobují obdobím neplodnosti respektují spojitost mezi stykem a plozením, jež jsou v lidské sexualitě neoddělitelné, podrobují se Božímu plánu a „využívají„ sexuality v její původní dynamice, jakou je úplné sebeodevzdání, bez manipulování a znetvoření.

Ve světle zkušenosti tolika manželských dvojic a výsledků různých humánních věd musí a může teologie vypracovat a prohloubit antropologický a současně morální rozdíl mezi antikoncepcí a volbou vhodného období. Jde o rozdíl větší a hlubší, než se obyčejně myslí, neboť je spjat se dvěma vzájemně se vzájemně vylučujícími představami o sobě a lidśké sexualitě. Rozhodnutí pro přirozený rytmus nese sebou přijetí odpovědnosti, sebeovládání. Přijmout cyklus a dialog znamená dále uznat současně duchovní i tělesný ráz manželského spojení a prožívat osobní lásku s věrností, jakou vyžaduje. V této souvislosti získává manželská dvojice zkušenost, že manželské spojení je obohaceno o hodnoty něžnosti a citovosti, které oduševňují lidskou sexualitu i v její tělesné dimenzi. Tak je sexualita respektována a povznesena ve svém pravém a plně lidském rozměru. Není „využívána„ jako „předmět„, což by porušovalo osobní jednotu duše a těla, a tím uráželo samotné Boží stvoření v jeho nejvnitřnější jednotě, v sepětí přirozenosti a osoby.„ /FC 32/.

Z uvedených textů vyplývá, že biologické danosti, jako je např. měsíční rytmus ženy, jsou eticky významné, protože se dotýkají jednoty duše a těla. Také souvislost mezi sexualitou a předáváním života není pouhým biologickým faktem, ale eticky významnou skutečností, neboť život, který vzniká při celostním sebeodevzdání manželů je zároveň i osobou. Postoj úcty vůči této skutečnosti zakazuje každou manipulaci technickými prostředky, proto je nepřípadná námitka, že člověk smí konat to, co koná přirozenost, tj. oddělit sexualitu a plození. Otevřenost pro početí, která podle učení církve je typická pro celostní setkání obou manželů, spočívá v tom, že vnitřní vztah mezi sexualitou a početím není úmyslným lidským zásahem porušen. Toto porušení se děje antikoncepcí, nikoliv pohlavním stykem v neplodném období. Manželé, kteří mají závažné důvody vyhnout se početí a volí proto metodu časové volby, se vystříhají dvou krajností: krajnosti neodpovědného plození a krajnosti porušení vztahu mezi sexuálním stykem a plozením. Projevují svou lásku způsobem, který je sám o sobě plodný, pouze přirozené příčiny jeho plodnost neumožňují.

Periodickou zdrženlivost nelze proto pokládat za antikoncepční metodu: nekoná se nic „anti„, nic by bylo proti početí, co by vyjadřovalo životu nepřátelskou mentalitu /anti life mentality/, co by bylo proti vzniku života přímo namířeno. To co působí dojmem „metody„ /např. měření teplot, apod. / ve skutečnosti není opatřením proti početí, ale pouze zjišťování zda je žena v plodném či neplodném období. Periodická zdrženlivost je metodou plánovitého a oboustranně odpovědného sexuálního života v celostním sebeodevzdání obou partnerů. Periodická zdrženlivost by však mohla být též mravním zlem, jestliže by byla výrazem sobeckého postoje, že by manželé jen z důvodů pohodlí odmítali potomstvo.

Metoda časové volby a její spolehlivost. Mnozí odpůrci této metody z neznalosti poukazují na její nespolehlivost. Mají při tom ovšem na mysli zastaralou „kalendářní metodu„, a často nic nevědí o novodobých metodách zjišťování plodnosti a neplodnosti v časovém cyklu, které mají vysoký stupeň spolehlivosti. Jsou to metoda měření bazálních teplot, hlenová metoda, metoda palpace děložního čípku.  Při takzv. teplotní metodě v přísné formě je počet nechtěných  těhotenství 0,8 – 1,4 ze 100; pro srovnání u kondomu je to 14 ze 100, u nitroděložních tělísek 5, u coitus interruptus 18, u hormonální antikoncepce 0,3.[27]