Postní řád
Papež Pavel VI. vydal 17.2.1966 Apoštolskou konstituci Paenitemini, která stanovila obnovený postní řád. Církev následuje Kristův příklad, plní jeho příkaz postit se/Mk 1,15/,protože je povolána ke stálé očistě a reformě /semper purificanda et reformanda – LG 8/ Postem si člověk vyprošuje odpuštění hříchů /Jer 36,9/, Boží pomoc v těžkostech /Esdr 8,21/, odvrácení vín a návrat k Bohu /Jer 36,6 – 7/, posvěcuje se, disponuje se k lepšímu pochopení věcí Božích /Ex 34,38/.
Pro konkrétní a povinné zachování postu jsou stanoveny tyto směrnice:
A/ všichni věřící mají povinnost na základě Božího zákona konat pokání
B/ období Velkého postu si nadále zachovává svůj kající ráz
C/ dny pokání závazné pro celou církev jsou jednotlivé pátky v roce, Popeleční středa a Velký pátek.Zachování podstaty postu v tyto dny zavazuje pod těžkým hříchem.
D/ zdrženlivost /abstinentia/ zakazuje jíst masité pokrmy, nikoliv vejce, mléčné produkty a tuk ze zvířat.
E/ půst dovoluje jen jedno jídlo za den, nezakazuje se menší posilnění ráno a večer
F/ biskupové mohou z vážných důvodů přeložit dny pokání, nahradit abstinenci a půst jinými kajícími skutky.
G/ farář může své farníky na základě dostatečné příčiny od postu a zdrženlivosti dispensovat, dále představený řehole nebo institutu kleriků své podřízené.
CIC v 1249 ustanovuje zachovávání dnů pokání, jakožto dnů modlitby, skutků zbožnosti, lásky, sebezáporu a postu. Kán. 1250 stanoví kající dny v církvi na jednotlivé pátky během celého roku a dobu postní. Kán. 1251 ustanovuje, že každý pátek, pokud na něj nepřipadne den slavnosti je třeba zachovat půst zdrženlivosti od masa nebo jiného pokrmu podle předpisů biskupské konference. Pokání zdrženlivostí i újmou se zachovává na Popeleční středu a na Velký pátek. Podle kán. 1252 jsou pokáním zdrženlivosti /v pátky a Popeleční středu/ vázány osoby, které dovršily čtrnáctý rok věku, zákonem pokání újmou jsou vázáni všichni zletilí až do započatého šedesátého roku. Pastýři duší a rodiče dbají, aby také ti, kdo nejsou vázáni zákonem pokání zdrženlivosti a újmou z důvodů nezletilosti, byli vychováváni k správnému pochopení pokání.
Na základě kán. 1253, který dává biskupské konferenci možnost upravovat postní řád, Biskupská konference ČSFR na svém zasedání v Brně 28.2.1992 se usnesla na postní disciplině platné pro všechny diecése Čech, Moravy a Slovenska:
1/ na Popeleční středu a Velký pátek je povinností zdržovat se masitých pokrmů a zachovat újmu ve shodě s CIC.
2/ všechny pátky /kromě slavností/ jsou dny pokání. Věřící, kteří jsou zavázání pokáním zdrženlivosti jsou v tyto dny povinny konat pokání jedním z následujících způsobů:
a/ zdržovat se masitých pokrmů
b/ vykonat skutek nábožnosti: účast na mši sv. křížové cestě, pomodlit se bolestný růženec atp.
c/ číst alespoň 10 minut Písmo sv.
d/ vykonat skutek lásky k bližnímu: návštěvu nemocného s konkrétním projevem pomoci, navštívit hřbitov a pomodlit se za zemřelé, hmotně pomoci chudým
e/ zřeknout se televizního programu /kromě zpráv/, kouření nebo alkoholických nápojů.
Na základě tradice a zvyku se nepokládá za porušení půstu od masa požívání pokrmů z tzv. studenokrevných zvířat ryb, raků, živočichů trvale žijících ve vodě. Od postu osvobozují vždy dostatečné důvody: nemoc, rekonvalescence, těžká práce apod.
Eucharistický půst je též kajícím skutkem, kterým se vzdává úcta eucharistii. Byl přijat kolem r. 400. Po II. vatikánském koncilu byla dosavadní postní praxe, která zavazovala od půlnoci,vzhledem k zavádění večerních mší postupně změněna na 3, 2 a nakonec na 1 hodinu před sv. přijímáním. Kán. 919 CIC ustanovuje povinnost zdržet se alespoň jednu hodinu před přijetím eucharistie jakéhokoliv pokrmu a nápoje, kromě vody a léků. Kněz, který v týž den dvakrát nebo třikrát slouží mši, smí něco sníst před druhou nebo třetí celebrací, i když nedodrží rozmezí jedné hodiny. Staří lidé, nemocní a ti, kdo o ně pečují, mohou přijmout eucharistii i tehdy, jestliže něco pojedli během jedné hodiny před svatým přijímáním. Od tohoto předpisu osvobozuje i jiný, neuvedený rozumný důvod: člověk se zmýlil v čase, kněz musí z nepředvídaného důvodu přistoupit k celebraci apod.