Spravedlnost v Písmu svatém

Biblický pojem spravedlnosti je mnohem širší než je tomu v etice nebo morální teologii. Ve SZ predikát spravedlnosti je přidělovánń jak Bohu tak i člověku. Termín na který se vztahuje biblický pojem spravedlnost i je Smlouva. Jahve je spravedlivý, protože stojí za Smlouvou, kterou uzavřel se svým vyvoleným národem /Ž 111,5/. Jeho spravedlnost se projevuje i tím, že trestá u lidí i odpad od Smlouvy /Is 5,16/. Člověk je spravedlivý, když jakožto člen lidu Smlouvy žije tak, jak vyžaduje jeho příslušnost ke Smlouvě,. spravedlnost  člověka se proto týká jeho celého života.

V NZ se s pojmem spravedlnosti setkáváme zvlášť u apoštola Pavla. Spravedlnost Boží se projevuje tím, že Bůh se novým způsobem spojuje s hříšným člověkem /Řím 3,21.26/. Spravedlnost  Boží je především spravedlností nového stvoření, je tvůrčí - tvoří v člověku novou spravedlnost, ospravedlňuje jej , uděluje milost, činí člověka svatým a spravedlivým, novým stvořením /2Kor 5,17; 5,21/

V evangeliu, především v Horském kázání je výrazem spravedlnost  vyjádřena především ctnost, která převyšuje spravedlnost zákoníků a farizejů /Mat 5,20/. Jedná se o spravedlnost, která je vyžadována v království Božím, a která spočívá především v lásce.