Postní 1.neděle

V prvním čtení jsme slyšeli líčení prvotního hříchu. Je to líčení obrazné, metaforické ale velmi výstižné – pomáhá nám objevit podstatu každého hříchu – i našeho hříchu. Pokusme se dešifrovat obrazy, které nám toto čtení předkládá.

Je zde zmínka o stromu života a o stromu poznání dobra a zla. Strom života – to je plnost života, kterou Bůh dává člověku. Dává mu k dispozici celou zemi, aby v ní hospodařil jako moudrý hospodář. Ale je zde také strom poznání dobra a zla, o kterém Bůh praví „ani se nedotýkejte“. Jsou to nepřekročitelné hranice mravního řádu. Tyto hranice musí člověk jako tvor respektovat s důvěrou ve svého Stvořitele.

A pak je zde had, ve starověku symbol lsti, zákeřnosti a zla. Had, který přináší smrt. A smrt, kterou přináší had – to je ztráta důvěry v Boha.

Udivuje nás postoj ženy. Čím se nejprve vyznačuje? Vyznačuje se naivitou. S hadem vede rozhovor. Had ze sebe dělá hloupého: „řekl skutečně Bůh, nejezte ze žádného stromu v zahradě“. A žena potěšena, že může hada poučit, odpovídá: „ ne, můžeme jíst ze všech stromů, jenom tam z toho jednoho nesmíme jíst, to bychom zemřeli“. A nyní je na tahu zlo: „ne nezemřete, naopak, Bůh ví, že kdybyste z něho jedli, budete jako Bůh, otevřou se vám oči a budete poznávat dobro a zlo“. Jinými slovy: Bůh to s vámi nemyslí dobře, chce vás udržet ve svém područí, nedůvěřujte mu, vám patří váš život, vy si budete rozhodovat o tom, co je dobré a zlé.

Člověk chce pod vlivem ďábla rozhodovat o tom, co je dobré a co je zlé. V té chvíli se rodí války, koncentrační tábory, genocidy.  Člověk chce rozhodovat o sobě bez Boha.

Hřích začíná dialogem. Slovo dialog se dnes skloňuje ve všech pádech. Ale pozor – ne vždy je dialog užitečný a vhodný. Pro Evu v ráji byl počátkem pádu. S kým máme vést dialog a s kým ne? S člověkem, který hledá pravdu, který má skutečný zájem, je správné vést trpělivý dialog. Avšak s člověkem, který nás chce od pravdy odvést, který se zaprodal nepravdě, nemá smysl vést dialog. Jinými slovy: s ďáblem nelze vést dialog. S ním je možný jediný dialog, a ten nám svým příkladem ukazuje Pán Ježíš v evangeliu: odejdi, satane. V řeckém textu je to vyjádřeno Hýpage sataná. Ten výraz bychom si měli vrýt do mysli jako mantru pro boj se zlem, s pokušením: hýpage! Odejdi, zmiz, s tebou dialog nevedu.  Vůči zlu nelze být naivní.  S tím, kdo se pokouší v nás probudit nedůvěru vůči Bohu, nedůvěru ve správnost Jeho přikázání, s tím nelze vést dialog. S tím, kdo se v nás pokouší probouzet nedůvěru vůči učení církve, nelze vést dialog. Takový dialog vede jen k záhubě.

První lidé neobstáli ve zkoušce své svobody. Dostali od Boha strom života – plnost Božích darů, inteligenci, svobodnou vůli, nesmrtelnost. Ale ten dar svobody se také měl osvědčit – v tom, že svobodně, s důvěrou, budou plnit vůli Boží. Že budou respektovat nepřekročitelné hranice Božího mravního řádu. První člověk hřešil tím, že ve svém srdci nechal vyhasnout důvěru v Boha. Že dal přednost sám sobě před Bohem, že zvolil sám sebe proti Bohu. Že jeho životním zaměřením se stalo: „ne Bůh, ale Já“.

Adamův hřích měl následky pro celé lidstvo. „Skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt“ píše apoštol Pavel. Církev vždy učila, že utrpení ve světě, lidskou náklonnost ke zlému, nelze pochopit bez souvislosti s vinou prvních lidí. První lidé nám předali lidskou přirozenost nakaženou hříchem, první lidé nedostali svatost a nesmrtelnost jenom pro sebe, ale měli ji předat svým potomkům, avšak když podlehli pokušiteli a dopustili se hříchu, tento hřích zasáhl celou lidskou přirozenost, kterou oni předávají v padlém stavu. Dědičný hřích, s kterým přicházíme na svět, není hříchem, který jsme spáchali, ale který jsme převzali, není to náš skutek, ale stav, ve kterém jsme se narodili.

Svátostí křtu jsme byli pro Kristovu oběť očištěni od dědičného hříchu. Křest se pro nás stal počátkem nového života. Kristova oběť nás zbavila prvotní viny. Byli jsme osvobozeni od smutného dědictví prvotního hříchu. Naším úkolem v tomto roce svatého křtu je, abychom v sobě obnovovali vědomí křtu, vědomí, že skrze křest patříme ke Kristu, a také vděčnost, za dary, které jsme ve křtu přijali. Hřích prvních lidí však pro nás zůstává stále varovným příkladem: nelze být naivní vůči zlu. Nelze vést dialog s tím, kdo nás odvádí od Boha. Vůči němu platí jen to jediné: Odejdi, zmiz, satane. Hýpage sataná.