Velikonoční 2.neděle (cyklus A)

Neděle Božího milosrdenství

Když umírá otec, matka, rodina se schází u jeho lože. Sledují s účastí jeho odchod, jeho poslední slova, reakce. Hledím, zda ještě jednou otevře oči.

Před šesti lety takto umíral otec veškerého lidstva, Svatý otec Jan Pavel II. umíral před zraky celého lidstva. Bylo to v sobotu večer, 2. dubna před svátkem milosrdenství, který on ustanovil na základě zjevení sestry Faustiny – velikonoce byly v tomto roce o měsíc dřív než letos – kdy mnohé televizní a rozhlasové stanice přerušily své večerní programy, aby oznámily svým posluchačům, že papež odešel do domu svého otce.

Na svatopetrském náměstí byly v tento večer shromážděny davy věřících – a hlavně mladých. Aby se modlili za svého umírajícího papeže. Ano, tento vetchý stařec, který v posledních týdnech svého života sotva mluvil, byl papežem mladých. Táhl k sobě především je  - John Paul two, we love you – skandovali všude na celém světě.

Poslední slova velké osobnosti. Když mu jeho spolupracovník zašeptal, že náměstí je plné lidí, prý zašeptal: „celý život jsem je hledal, a teď přišli za mnou“. Mladí to cítili, že je hledá. Když byl v Olomouci, a probíhalo setkání s mládeží na sv Kopečku, skandovali: „celý svatý kopeček, plný je tvých oveček“.

Svatý otec zemřel před šesti lety v sobotu večer, kdy liturgicky se již slavil svátek Božího milosrdenství, a dnes po šesti letech, v tento svátek probíhá jeho beatifikace. Jeho nástupce, papež Benedikt XVI. jej slavnostně připočte mezi blahoslavené. Povýší jej k úctě oltáře. Vhodnější datum nemohlo být zvoleno – svátek Božího milosrdenství, který má svůj původ v Krakově, kde se Pán zjevil prosté řeholní sestře Faustině Kowalské, aby ji pověřil šířením úcty k Jeho milosrdenství a aby se zasadila o ustanovení svátku Božího milosrdenství na neděli po velikonocích, ve velikonočním oktávu, kdy se čte o zjevení zmrtvýchvstalého Pána apoštolu Tomášovi.

Toto zjevení Tomášovi bylo projevem milosrdenství! Copak Tomáš tvrdošíjně neodmítal uvěřit svědectví svých druhů, že viděli Ježíše? Copak si nevzpomněl na předpověď Pána, že bude v Jeruzalémě vydán do rukou pohanů, že bude bičován, ukřižován a že třetího dne vstane z mrtvých? Kam se to všechno podělo v jeho srdci? Ale neodsuzujme Tomáše! Copak i my jsme neslyšeli tolik slov, neučinili tolik předsevzetí – a kam se to všechno podělo v našem srdci?  Lidské srdce je nestálé, stále nakloněné ke hříchu – a proto milosrdenství Boží je naší jedinou nadějí!

Pán projevil milosrdenství Tomášovi. Milosrdenství je podle sestry Faustiny největší z Božích vlastností, neproniknutelné rozumu lidskému i andělskému. Pán viděl do Tomášova srdce. Viděl, že to srdce milující, ale také zraněné. Věděl, že to byl Tomáš, který řekl, když se Pán rozhodl jít do Jeruzaléma: „pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním.“ Tomášovo srdce bylo zraněné a zahořklé. Hořkost je však překážkou víry. Víra, to je otevření se, to je optimismus, radost navzdory všem těžkostem, zahořklost je stažení se do sebe.

Pán Tomáše nenechal v Jeho zahořklosti, vytáhl ho z ní. Řekl mu: nebuď nevěřící, ale věřící. A potom se obrací na nás, na všechny, co přicházíme po Tomášovi: „Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili“.

Papež, jehož od dnešního dne můžeme vzývat jako Blahoslaveného Jana Pavla, vydal encykliku s názvem Dives in misericordia – Bohatý milosrdenstvím. Celý svůj život byl neúnavným hlasatelem Božího milosrdenství. Byl pastýřem, který šel za lidmi. I naši  zemi třikrát navštívil. Celý život nás hledal. Šel za námi. Dnes je již v domě svého otce a žehná nám. Tak jako během svého 27 letého pontifikátu žehnal na nejrůznějších místech světa. Papež v modlitbě plně obrácený k Bohu, v působení plně obrácený k lidem. Dejme mu svou důvěrou příležitost, aby i nyní na nás působil. Ucházejme se o jeho přímluvu. Nechme se jím vést k důvěře v  Boží milosrdenství.