Mezidobí 21.neděle (cyklus A)

V dnešním evangeliu jsme slyšeli velký příslib našeho Pána apoštolu Petrovi: „ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou“. I když Pán ustanovil Dvanáct jako jeden apoštolský sbor, pouze ze Šimona udělal skálu své církve, jemu dal klíče a jeho ustanovil pastýřem celého stádce. Nástupcem apoštola Petra je římský biskup, který je trvalý a viditelný zdroj a základ jednoty biskupů, má nad církví plnou a všeobecnou pravomoc. Říkáme proto, že je Hlavou církve. Slova Pána Ježíše: „tobě dám klíče království nebeského“ vyjadřují jeho nejvyšší pravomoc v církvi, která je mu svěřena.

Tak jako apoštol Petr byl prvním mezi apoštoly, a apoštolé tvořili spolu s ním první sbor pastýřů, tak i dnes jsou biskupové sborem, který je spojen s papežem a vykonávají svou pravomoc v jim svěřených diecézích a spolu s papežem vykonávají pravomoc nad celou církví jestliže jsou shromážděni na všeobecném sněmu, čili koncilu. Koncil je právoplatný pouze tehdy je-li svolán a potvrzen papežem.

Jednotliví biskupové jsou pastýři božího lidu ve svých diecézích. V jednotě s papežem vykonávají úřad kněze, učitele a pastýře. V tom jim pomáhají kněží a jáhnové, kteří od svých biskupů dostávají část pravomocí formou tzv. jurisdikce. V určité oblasti, která má stejnou kulturu, jejíž obyvatelstvo hovoří stejným jazykem vytvářejí biskupové církevní provincie, nebo také biskupské konference, kde se usnášejí na určitých skutečnostech, které jsou společné pro věřící celé církevní provincie, jako jsou třeba liturgické směrnice, liturgické úpravy, postní předpisy apod. Biskupové v rámci biskupské konference volí svého předsedu, který tento úřad vykonává po určité období. Předsedou biskupské konference biskupů Čech a Moravy je v současné době pražský arcibiskup Dominik Duka.

Pastýři církve vykonávají svůj úřad v jednotě s nejvyšším pastýřem – s papežem. Tato jednota je zárukou, že jsme na půdě katolické, tj. všeobecné církve, založené Ježíšem Kristem. Jestliže je tato jednota narušena, dochází ke schismatu, k rozštěpení. Křesťanská společenství, která se nacházejí ve schizmatu, nejsou již v plném společenství s Kristovou církví, nejsou proto již církvemi v pravém slova smyslu, ale pouze v odvozeném, protože Kristova církev existuje v plnosti pouze v církvi jím založené, tj.  v církvi jíž předsedá římský biskup, tj.  papež.

Modlit se za biskupa a papeže je skutečnou povinností každého křesťana. Proto jmenujeme v každé eucharistické modlitbě jak papeže, tak i diecézního biskupa. Každý z nás, bychom měli svým pastýřům věnovat i svou osobní modlitbu a své osobní oběti.

„abychom dobrými pastýři ke Kristu vedeni byli“ – to je jeden z důležitých úmyslu, který zaznívá v litaniích každý českým patronům. Ať je i častým úmyslem našich modliteb.