Mezidobí 22.neděle (cyklus A)

V prvním čtení jsme slyšeli proroka Jeremiáše, jak vytýká Hospodinu: „Svedl jsi mě, a dal jsem se svést; byl jsi silnější než já a přemohls mě!“ Prorok, který vyčítá  Hospodinu! Nedivme se: Jeremiáš je jednou z nejtragičtějších postav Starého zákona. Tento prorok trpitel je předobrazem trpícího Krista. Stal se prorokem, byl povolán Hospodinem a musel lidem říkat věci, které slyšet nechtěli. Musel jménem Hospodinovým varovat. Říká, stěžuje si: „kdykoliv mluvím, musím křičet, ohlašovat zpustošení“. Komu by se líbilo, být nositelem takového poslání!

Seznamme se dnes s touto významnou postavou Písma sv., jehož žalozpěvy jsou dodnes nedílnou součástí liturgie Svatého týdne. Jeremiáš se narodil kolem roku 650 před K. v Anatot, nedaleko Jeruzaléma v kněžské rodině. V té době vládl v Jeruzalémě král Joziáš, král moudrý a bohabojný. Hovoří se o období Joziášovy reformy. Bohužel toto období skončilo fiaskem. Joziáš politicky nejednal rozumně. Tehdejší politiku určovaly, jako tomu vlastně bylo vždy, velmoci – Egypt,  Asýrie a Babylón. Joziáš, se postavil na stranu Babylóna, proti Asýrii a Egyptu. Když egyptský faraón Necho táhl na pomoc  Asýrii proti Babylónu, judská vojska coby spojenec Babylóna se mu postavila na odpor.  Joziáš roku r. 598 před. K. padl v bitvě u Meggida a egyptský král Necho dosadil na judský trůn krále Jojákíma, neodpovědného vazala egyptského krále, který žil v přepychu, vysával svůj lid daněmi a ve všem poslouchal Egypt. Tehdy pozvedl Jeremiáš svůj hlas a vytýkal králi jeho hříchy: „běda, kdo staví svůj dům nespravedlností a své pokojíky bezprávím, kdo svého bližního nutí pracovat zadarmo a jeho výdělek mu nedává“. Jeremiáš varoval židy před tím, aby se spoléhali na jeruzalémský chrám, že když mají chrám, že se jim nic nemůže stát, předpovídal odvlečení do severní říše a zničení Jeruzaléma i chrámu. To však bylo chápáno jako rouhání. Podobně jako půl tisíce let později velekněz Kaifáš prohlásil o Kristu „rouhá se“, tak i tehdy velekněz Paschúr toto prohlásil o Jeremiášovi, dal ho bičovat a vsadit do klády. Jeremiáš by odloučen od své rodiny, stal se psancem, nemohl ani založit rodinu.

Spojenectví s Egyptem se židům nevyplatilo. Když roku 597 přitáhl babylonský král Nabuchodonosor a oblehl Jeruzalém, Egypt nepřišel na pomoc. Judský král byl odvlečen do zajetí a Nabuchodonosor dosadil  na trůn krále Sedekiáše, kterého zavázal k placení tributu a odtáhl. Politická karta se obrátila – židé nejdříve za Joziáše stáli na straně Babylóna, pak se stali spojenci Egypta, a nyní se dostali pod moc Babylóna. Avšak nyní se toužili vymanit z moci Babylóna a přejít k Egyptu.

Prorok Jeremiáš v této situaci nepřestal napomínat. Vzkazoval králi a jeho rádcům, aby zanechali politiky, aby akceptovali situaci, jaká je, aby neusilovali o spojenectví s dávným nepřítelem Egyptem, aby se snažili o duchovní reformu. Král Sedekiáš sympatizoval s Jeremiášem, byl mu nakloněn, naslouchal jeho radám ale byl to slaboch, který podléhal svým rádcům a dvořanům, připomíná tak trochu Piláta nebo krále Heroda, který nechal popravit Jana Křtitele, oba jednali zle, ne z vlastní zloby, ale protože nebyli schopni odporovat nátlaku, Herodes ze strany své konkubíny, Pilát ze strany velerady. Jeremiáše vhodili do jámy v královském paláci, aby v ní zahynul, etiopský dvořan, cizinec, Ebedmelek jej však potají vysvobodil. Král si Jeremiáše nechal potají přivést, radil se s ním, ale když mu Jeremiáš radil, aby se smířil s Nabuchodonosorem, který opět obléhal Jeruzalém, protože  mu Sedekiáš na radu svých pobočníků vypověděl tribut, král ze strachu před dvořany neuposlechl. Stejně tak jako se později naplnila slova Ježíše Krista o zničení chrámu a Jeruzaléma Římany, tak se i nyní naplnila slova Jeremiáše, Jeruzalém byl dobit roku 587 před. K., chrám zničen, král oslepen a obyvatelé Jeruzaléma odvlečeni do babylonského vyhnanství. Prorok Jeremiáš nad troskami Jeruzaléma pěl své žalozpěvy.

Jeremiáš je věrným obrazem Krista. Tak jako Kristus nesouhlasil s ozbrojeným bojem proti Římanům, a  vyzýval k duchovní obnově, tak i Jeremiáš nepřestal varovat před konflikty s Babylónským králem a jeho říší, a vyzýval k obnově duchovního života v míru a pokoji. Tak jako Kristus sklízel odpor a nepochopení, tak i před ním Jeremiáš. A přesto je mezi Kristem a Jeremiášem určitá nepodobnost. Jeremiáš naříká nad svým údělem a lidsky se hroutí, slyšeli jsme jeho slova: „nebudu se již o něho starat, nebudu již mluvit jeho jménem“. Jinými slovy, měl toho již dost. Avšak nemohl nehlásat Boží slovo, i když nechtěl: „tu se Hospodinovo slovo stalo v mém nitru hořícím ohněm, zavřeným v mých kostech, snažil jsem se ho snést, ale nebylo to možné“.

Jinak Kristus. Pro něho platilo bezvýhradné plnění vůle Otce. „Ne má, nýbrž Tvá vůle se staň“ – to byla jeho modlitba. S tím šel i na kříž. Přesto však zůstává Jeremiáš i pro nás velkým vzorem. Učí nás, že plnění Boží vůle může být někdy i těžké a na první pohled přesahující naše síly. Ale i v těchto situacích pro nás mohou být povzbuzením slova našeho Spasitele. „kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mně. Kdo ztratí svůj život pro mě, nalezne ho.“