Mezidobí 23.neděle (cyklus A)

V dnešním čtení nám apoštol Pavel podává stručné shrnutí všech mravních požadavků: „kdo druhého miluje, splnil zákon, všechna přikázání jsou shrnuta v jedné větě „miluj svého bližního jako sám sebe“.

Slovo láska“ je jedním z nejvíce zneužívaných výrazů. V tomto slově často zaznívají obsahy, které s podstatou lásky mají málo společného. Co je to vlastně láska? Rozšířený omyl týkající se lásky spočívá v tom, že láska se ztotožňuje s emocí. Láska bývá sice spojená s citem, na druhé straně je však chybou klást mezi lásku a emoci rovnítko. Uveďme příklad: jistě ve vztahu matky k dítěti se nachází mnoho emocí. Ale kdyby ten vztah spočíval jenom v těch emocích, tak by moc užitečný nebyl. Taková láska, která by se uskutečňoval jen emocemi, by nakonec vedla jen k rozmazlování dítěte. Vedle citu, tu musí být i skutečná, uvědomělá snaha o výchovu dítěte, a ta se projevuje i varováním, přísností a trestem. Nebo uveďme jiný příklad – práce s nemocnými, kteří jsou často i nepříjemnými lidmi. Kdyby se člověk spoléhal jen na city a nemocným sloužil jen pokud v sobě cítí citový náboj, byl by brzy v koncích. Zde musí člověka motivovat něco hlubšího, než pouhý cit – přesvědčení o tom, že v trpícím, třeba i nepříjemném člověku sloužíme samotnému Kristu. Tam, kde se láska ztotožňuje pouze s citem, s citem také brzo končí.

Pravá láska nemá na zřeteli cit, ale dobro. Neptá se, co cítím – taková láska by byla ve své podstatě sobecká, protože krouží kolem vlastního Já, ale ptá se, co je dobré pro toho druhého.

Kdo bližnímu prokazuje dobro, ten splnil všechna přikázání zákona. Jádro mravního života spočívá v tzv. „zlatém pravidlu“ : „cokoliv nechceš, aby tobě druzí činili, nečiň ty jim“. Kristus toto „zlaté pravidlo“ vyjádřil pozitivně: „cokoliv chcete, aby druzí činili vám, čiňte vy jim“. Toto pravidlo pak dovedl k dokonalosti při své řeči na rozloučenou, kdy pravil: :nové přikázání dávám vám: „milujte se navzájem, jako já jsem miloval vás“.

Můžeme proto hovořit o třech rovinách lásky:

1/ druhým nedělat to, co nechci, aby oni dělali mně – základní rovina

2/ druhým prokazovat to, co chci, aby oni prokazovali mně – pozitivní rovina

3/ dělat druhým to, co činil Kristus – rovina dokonalosti.

V té první rovině jsou vyjádřeny ty nejzákladnější občanské povinnosti: nekrást, nepodvádět, nerozbíjet vztahy a manželství, nezabíjet, neklamat. Ale stačilo by to ke skutečně dobrému životu? Stačilo by nám ke spokojenosti, že nás nikdo neokrádá,  nepodvádí, neohrožuje na zdraví a životě? Byli bychom plně šťastní, kdybychom věděli, že nám sice nikdo neublíží, ale v nouzi také nám nikdo nepomůže, nikdo si nás nevšimne, třeba ve stáří, nemoci nebo opuštěnosti? Asi ne. Proto také říká Kristus : „cokoliv chcete, aby druzí činili vám, čiňte vy jim“. Kdo vidí bližního v situaci, kdy potřebuje pomoc, má si představit, že v té situaci je on sám, co by si asi přál, aby mu druzí v takové situaci prokázali? To má nyní prokázat svému bližnímu, v němž má spatřovat své druhé Já.

Třetí rovina je nejnáročnější: „milujte se navzájem, jako já jsem miloval vás“. V podobenství o Posledním soudu říká, že kdo odmítne chléb hladovému, nápoj žíznivému – ten ho odmítá samotnému Kristu.

Můžeme říci, že kdo plní první pravidlo „cokoliv nechceš, aby tobě druzí činili, nečiň ty jim“, je slušným člověkem, kdo plní pravidlo „cokoliv chcete, aby druzí činili vám, čiňte vy jim“, je dobrým a ochotným člověkem, ale jen ten, kdo se aspoň snaží milovat tak, jako Kristus je křesťanem.

Při pobytu v cizině můžeme pozorovat, že tam je více ochoty a slušnosti a vlídnosti jak u nás, kde často ještě panuje nezájem až hrubost. Víme, že stále máme co dohánět. A také víme, že občanské ctnosti, jako jsou poctivost, ochota, slušnost jsou jen vzdálené předpoklady křesťanství. Křesťanství ve své podstatě ještě nejsou, pouze cestou k němu. Křesťanství je vyjádřeno první větou dnešního čtení: „ nebuďte nikomu nic dlužni, jen vzájemnou lásku“. První část té věty nám říká, abychom nikomu nedlužili nic z toho, co jsme povinováni.

Druhá část „jen vzájemnou lásku“ – říká, že teprve tam, kde jste splnili povinnosti, začíná úřadovat láska. A že dluh lásky – ten nám vždy zůstane, protože nikdy nejsme schopni milovat tak, jak bychom měli, jak miloval Kristus. Ten ideál lásky je pro nás nedostižný. Ale to nevadí. Hlavní je, abychom se o něj stále snažili, neboť zde se i snaha počítá.