Mezidobí 29.neděle (cyklus C)

Ve 2. čtení jsme opět slyšeli povzbuzení apoštola Pavla adresovaná jeho žákovi Timotejovi. Apoštol povzbuzuje Timoteje k soustavné četbě Písma sv. O Písmu sv praví: „všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ke spravedlnosti.“

To, co vyjadřuje apoštol, vyjadřuje církev slovem, výrazem „inspirace“. Tím je vyjádřeno přesvědčení, že Bůh si k sepsání posvátných knih vybral lidi a použil jich a jejich schopností a sil k tomu, aby skrze ně lidem sdělil to, co jim chtěl sdělit. Protože tedy všechno, co inspirovaní autoři tvrdí, se musí považovat za tvrzení Ducha sv., je třeba uznat, že knihy Písma sv učí spolehlivě, věrně a bez omylu pravdu, kterou Bůh chtěl mít zaznamenanou v Písmě sv pro naši spásu.

Víme však, že autoři inspirovaní Duchem sv, byli také lidmi své doby, mluvili jazykem své doby, používali představ, které byly v oné době běžné, psali pochopitelně takovým způsobem, aby jim rozuměli jejich současníci. Proto nám může také mnohé z toho, co se v Bibli nachází připadat vzdálené a cizí. Vhodný výklad, který nám poskytuje církev, nám však pomáhá překonat tuto vzdálenost mezi způsobem mluvy biblických knih a naším chápáním. Lidé často podléhají pokušení do textů Bible promítat své vlastní představy a názory. Tak vznikají různé bludy a sekty. Církev ve svém výkladu Písma přihlíží především k tomu, co svatopisci měli skutečně v úmyslu nám sdělit a co jejich slovy chtěl sdělit Bůh. Přihlíží také k jednotlivým literárním druhům – jinak autor sděluje pravdu, když píše třeba báseň, jinak když pojednává o dějinných událostech. Musíme vědět, co je míněno jako dějinné líčení, co je alegorie nebo metafora.

Bible je sbírka knih. Knih Bible je celkem 72, z toho 45 tvoří Starý zákon a 27 Nový zákon. Tyto knihy byly sepsány v různých dobách, Bible jako sbírka vznikala postupně. Úplný seznam knih Písma sv se nazývá kánon Písma sv., knihy obsažené v tomto kánonu se nazývají kanonické. Některé knihy byly mezi starozákonní kanonické knihy zařazeny později, a to proto, že byly sepsány řecky na rozdíl od ostatních starozákonních knih, které jsou sepsány hebrejsky. Jelikož nejsou součástí hebrejské bible, je židovští učenci nebyli ochotni uznávat za kanonické, katolická církev však je přijala do souboru posvátných knih, tyto knihy se nazývají deuterokanonické, jsou to Kniha Moudrosti, Kniha Sirachovcova, Tobiáš, Knihy makabejské.

Starý zákon je neodlučitelná část Písma sv. Je sice pravda, že při četbě Starého zákona narážíme na celou řadu těžkostí, vstupujeme přece do myšlenkového světa hodně dávných dob, o knihách Starého zákona platí především, že je musíme chápat ve světle historického kontextu dané doby, obsahují také věci nedokonalé a dočasné. Při četbě Starého zákona však poznáváme člověka, který hledá Boha, touží po spáse, a je Bohem postupně připravován k přijetí Vykupitele. Pozorujeme Boží pedagogiku, která postupuje od nedokonalého k dokonalému, od lidského k božskému.

Křesťan čte Starý zákon ve světle Nového zákona. Teprve ve světle Nového zákona jsou nám zřejmé některé předpovědi – např. o tom, že Panna počne a porodí syna, že Vykupitel bude mužem bolesti, opovržený lůzou, který „nemá podoby ani krásy“. Avšak i Nový zákon je třeba číst ve světle Starého zákona – bez Starého zákona nemůžeme pochopit mentalitu lidí Kristovy doby, jejich očekávání a naděje.  Sám Nový zákon se na Starý zákon často odvolává, podle starobylého rčení: „nový zákon je skryt ve Starém, zatímco Starý je odhalen v Novém zákoně“. 

Písmo sv však pro nás není především historickou knihou, nebo beletrií, sbírkou poezie – ne Písmo sv je pro nás především slovem živého Boha, slovem života, slovem, které je třeba rozjímat, ze kterého je třeba žít. Církev měla vždy v úctě Boží Písmo jako samo tělo Páně, o obou nachází křesťanský život svou potravu a svou vlastní normu. „Svítilnou mým nohám je tvé slovo a světlem mé stezce“.   K četbě Písma nás vede i letošní iniciativa naší diecéze Vezmi a čti.

 Uveďme slova z Proglasu Sv Cyrila:

slyšte Slovo, od Boha přišlo,

slovo, jež krmí lidské duše,
slovo, jež sílí srdce i rozum,
slovo to, jež vede k poznání Boha.
Jako bez světla radost mít nebude
oko patřící na všechno stvoření Boží,

30

neb vše ani není krásné ani viditelné,
tak i každá duše bez knih,
neznající zákona Božího,
zákona Písem duchovního,
zákona zjevujícího ráj Boží.