Postní 3.neděle (cyklus A)
Pán Ježíš se nikomu nevyhýbal, mluvil s každým i s těmi lidmi, s kterými se ostatní nebavili – hovořil s celníky, s veřejnými hříšníky, dotýkal se malomocných, hovořil i s ženou Samaritánkou, ačkoliv se židé se Samaritány nestýkali. Hovořil s ní proto, aby i Samaritány přivedl do Království Božího. A to se mu podařilo. Mnoho Samaritánů z tohoto města v něj uvěřilo, pro řeč té ženy, která s ním hovořila a svědčila o Něm.
Sporným bodem, který odděloval Samaritány a židy, byl chrám. Židé měli svůj chrám v Jeruzalémě, Samaritáni měli svou posvátnou horu Garizim, kde měli kdysi svůj chrám a židé jim ho rozbořili, když ovšem předtím Samaritáni bojovali proti židům, když oni budovali svůj chrám. Od té doby panovalo mezi těmito dvěma jinak pokrevně spřízněnými a blízkými národy nesmiřitelné nepřátelství. Nelze se divit tomu, že ta žena se nejdříve divila: „Jakže? Ty žid žádáš o napití mne, Samaritánku“? V dalším rozhovoru mu klade otázku, týkající se tématu, které rozdělovalo židy a Samaritány: na kterém místě má být uctíván Bůh, zda v Jeruzalémě nebo na jejich Hoře? Kristus dává jasnou odpověď: uctívání Boha není vázáno na žádné místo, „kdo Boha uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě“.
Úcta „v duchu a v pravdě“ je opakem pouhého formalismu. Formalismus si zakládá na vnějších okázalostech. Formalismus je vlastně urážka. Představme si, že svého blízkého navštívíte jenom proto, že „se to patří“, „aby se neřeklo“, „abychom to splnili, a měli to za sebou“. Ten druhý to pozná, vycítí to, a je mu to trapné, a bude rád, když vás má za dveřmi. To není jednání v pravdě. To je vlastně lež. Takový lživý postoj vytýká Bůh skrze proroky židům, když praví „tento lid mně uctívá ústy, ale jejich srdce je daleko ode mě.“ Pán Ježíš farizeům též vytýká jejich pokrytectví, jejich formalismus přirovnává k obíleným hrobům, které jsou navenek pěkné, ale uvnitř jsou plné hniloby.
Úcta v duchu a v pravdě je úcta, která vychází ze srdce, z hlubokého vnitřního přesvědčení, z pravdy. V čem spočívá pravá úcta vůči Bohu?
Spočívá především v poznání a uznání velikosti Boží a v ochotě mu sloužit. Sloužit Bohu znamená žít podle Jeho přikázání. Plnit své náboženské povinnosti nejen jako vnější formy, ale konat je s láskou.
Úcta „v duchu a v pravdě“ spočívá především ve vděčnosti. Vděčnost je základním postojem křesťana. Jeho život spočívá v neustálém díkůvzdání. Uvědomuje si, co Písmo sv vyjadřuje slovy: „máš něco, co bys nedostal?“ Klade si spolu s autorem žalmu otázku: „čím se odplatím Hospodinu za všechno, co mi prokázal?“
Položme si sami sobě otázku, jak je tomu s naší vděčností? Zda v naší modlitbě nepřevažuje vyprošování si různých dalších darů, nad díkůvzdáním za všechno to, co jsme již přijali?
Pravá úcta k Bohu se nutně odráží i v našich vztazích k druhým lidem. Křesťan si uvědomuje se sv Pavlem: „jeden je váš Pán a vy všichni jste bratři“. Našimi bratry jsou všichni křesťané, ale i ostatní lidé, kteří s námi nesdílejí víru, jsou stvořeni k obrazu a podobenství Božímu, i s nimi nás spojuje pouto všelidského bratrství.
Úcta k Bohu nás vede také ke správnému užívání věcí. V jedné mešní modlitbě prosíme: „dej nám správné poznání, ať věcí stvořených užíváme tak, aby nás už nyní přiváděly k tomu, co je věčné.“ Sv Mikuláš z Flüe tuto myšlenku vyjádřil krásnou modlitbou:
„Můj Pane a můj Bože, vezmi si to, co mě od tebe vzdaluje.
Můj Pane a můj Bože, dej mi to, co mě přivádí k tobě.
Můj Pane a můj Bože, odpoutej mě od sebe sama, abych ti zcela patřil.“
Pravá úcta k Bohu spočívá také v tom, že Bohu za všech okolností a ve všech protivenstvích důvěřujeme. Křesťan žije v duchu Pavlova vyznání: „je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Kdo nás může odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení, nebo útisk, nebo pronásledování, nebo hlad….? Nic stvořeného nás nemůže odloučit od Boží lásky, projevené v Kristu Ježíši“.
Tento postoj také vyjadřuje úchvatně jedna modlitba sv Terezie od Ježíše:
„Ať tě nic nezneklidňuje, ať ti nic nenahání strach.
Všechno pomíjí, Bůh se nemění.
Trpělivostí se dosáhne všeho. Kdo má Boha,
tomu nic nechybí. Bůh sám stačí.“