Biblický poohled na ctnost čistoty
Ve Starém zákoně je teologie sexuality obsažena především v Gen 2,18 a 2,24. Člověk jako osoba je obrazem Božím, je zaměřen na „ty„ druhé osoby, pohlavní spojení však není jediným vyjádřením tohoto zaměření, v plnosti pravého osobního manželského vztahu se však stává jeho nejvlastnějším a nejsilnějším projevem.
Manželské spojení vyjadřuje bible termínem „poznání„, kterým vyjadřuje, že manželé vstupují do hlubokého meziosobního vztahu, který zahrnuje vzájemné sebedarování, výměnu tělesných i duchovních hodnot. Biblický výraz „stát se jedním tělem„ vyjadřuje, že manželé vytvářejí jedno „my„ v hlubokém společenství těla i ducha. Toto společenství je zároveň i plodné, rozšiřuje se na potomstvo. Člověk byl stvořen jakožto nenarušená jednota ducha i těla. Vyjádřením této jednoty a neporušenosti byla skutečnost, že oba byli nazí a nestyděli se. Neposlušností však ztratili původní důvěrné spojení s Bohem i mezi sebou navzájem, následkem toho ztratili i neporušený sexuální vztah. Suverénní vláda ducha nad tělem byla narušena, pud rebeluje proti duchu, lidé v sobě pociťují nepořádek a proto ve studu a zahanbení skrývají svou nahotu. /Gen 3,7-8/.
Vyprávění Genese lapidárním způsobem ukazuje, že porušení hříchem zasáhlo i sexuální oblast, vztah muže a ženy, který nyní stojí pod kletbou hříchu. Silná žádostivost, touha ovládnout jeden druhého, porodní bolesti jsou projevy této kletby. /Gen 3,16/.
Mojžíšův zákon obsahuje také přísná nařízení týkající se sexuality: zákaz homosexuality /Lev 20,13/, zkáza Sodomy a Gomory / Gen 18/ jsou odstrašujícím příkladem zhoubnosti tohoto hříchu. Dále je přísně trestána bestialita /Ex 22,18; Lev 20,15/, incest /2 Sam 13,12/, znásilnění /Deut 22, 25 – 27/, cizoložství /Deut 22,22/. Velký důraz je kladen na neporušenost dívky před sňatkem /Deut 22,13 – 21/.
Na druhé straně byly mužům přiznávány různé „svobody„: styk s nevdanými, ovšem s následnou povinností ji uvést v manželství //Deut 22, 28/; polygamie, možnost plození potomstva s otrokyněmi /Gen 16/. Postupně se však prosazuje tendence k monogamii /Přís 5 – 7/.
V Novém zákoně Kristus cituje požadavek Genese, aby muž a žena vytvořili výlučné společenství v manželství /Mat 19, 4 – 6; Mk 10, 6 - 9/, odmítá cizoložství /Mat 5,27 – 30;19, 3 – 9; Mk 10, 2 – 12; Luk 16, 18/, zdůrazňuje čistotu srdce /Mk 7, 21 – 23; Mat 5,28/, doporučuje dobrovolné bezženství pro království Boží /Mat 19,12/, vztah k partnerovi se může stát překážkou pro přijetí povolání /Luk 14,20/. Projevuje však shovívavost a odpuštění vůči hříšníkům, kteří se dopustili tělesných hříchů /Mat 21,31; Jan 8, 1 – 11; Luk 7, 36 – 50/.
Hlásání apoštola Pavla je adresováno pohanskému světu, který se nacházel v sexuální oblasti nacházel v hlubokém úpadku. Zdůrazňuje, že příslušnost ke Kristu sebou nese povinnost zříci se všech pohanských výstředností. V 1. listu Korinťanům, kteří se domnívali, že styk s prostitutkami je mravně nelišnou záležitostí, argumentuje starozákonní logikou, že pohlavní styk spojuje muže a ženu v jedno tělo /1 Kor 6,16/, u křesťana, který je spojen s Kristem je však styk s nevěstkou nepřípustný. Soteriologické zdůvodnění čistoty spočívá ve skutečnosti, že křesťan je údem Kristova těla, chrámem Ducha sv. Božím vlastnictvím /1 Kor 6, 17 – 20/. Sexuální výstřednosti ničí osobní jednotu v člověku, člověk se proviňuje proti „vlastnímu tělu„. /1 Kor 6,18/.
Sodomie je v pojetí apoštola důsledkem a trestem za modloslužbu /Řím 1, 24 – 28/. Sexuální výstřednosti jsou uvedeny v seznamech hříchů vylučujících z království: „pornoi – smilníci, moichoi – cizoložníci, malakoi – změkčilci, tj. homosexuální prostituti, arsenokoitai – chlapcomilci„ jsou uvedeni spolu s zloději, opilci, lupiči a utrhači /1Kor 6,9/. Obecně odmítá smilstvo /porneia/, nečistotu /akarthasia/, prostopášnost /aselgeia/, vášeň /pathos/zlé žádostivosti /epithymia kak¨ˇ/ /Kol 3,5; 2Kor 12,21/, jakžto neřesti vylučující z království Božího. Vyzývá k zachovávání čistoty a ukázněnosti i v manželství /1 Sol 4, 3 – 5/.
V sedmé kapitole prvního listu Korinťanům projevuje určitou skepsi i vůči manželství; v manželství spatřuje především prostředek proti nemravnosti /1 Kor 7,1/, současně však i od manželství zrazuje /1 Kor 7,8/, v manželství spatřuje ohrožení nerozděleného spojení s Bohem /1 Kor 7, 32 – 34/. Tento text představuje odpovědi na konkrétní dotazy z korintské církevní obce. Vůči sexuálním výstřelkům na jedné straně, a spirituálnímu nepřátelství vůči tělu na straně druhé bylo třeba obhájit jak ideál bezženství, tak i rozhodnutí pro manželství. Apoštol rozlišuje mezi přikázáním Páně, které se týká nerozlučitelnosti manželství /1 Kor 7,10/ a svou vlastní osobní radou do manželství nevstupovat / 1 Kor 7, 25 – 29/, kterou dává se zřetelem na brzký příchod Kristův. List Efezanům tyto výpovědi doplňuje: manželství je způsob účasti na tajemství Kristova spojení s církví /Ef 5,21 – 33/.