Ctnost bohopocty

Bohopocta neboli nábožnost , lat. religio je ctností připojenou ke spravedlnosti. Definuje se   : mravní ctnost, která nás uzpůsobuje vzdávat Bohu patřičnou úctu, jakožto našemu nejvyššímu Pánu a Stvořiteli.

Nábožnost je ctnosti připojenou ke spravedlnosti: nejedná se o spravedlnost ve vlastním slova smyslu, neboť Bohu nejsme schopni poskytnout rovnocennou hodnotu za přijaté dary. Boží dary jsou tak přesažné, že na ně můžeme odpovídat jen jedinečnou úctou a podrobeností. Ctnost nábožnosti spočívá proto ve zbožné oddanosti /pietas/. Adekvátní odpovědí na Boží dary je sice především láska, byl je také nutný postoj uctivého klanění, dětinné oddanosti a služby. Vzorem této oddanosti je sám Ježíš Kristus.

Nábožnost se liší od teologálních ctností: teologální ctnosti se týkají Boha bezprostředně, mravní ctnosti se týkají prostředků. Materiálním objektem nábožnosti je božský kult /cultus divinus/. Kult je svědectvím podřízenosti vůči někomu a uznání jeho vznešenosti. Božský kult spočívá v úkonech, kterými člověk dosvědčuje Boží vznešenost a svou podrobenost. Prvotním materiálním objektem je povinná rovnost mezi prokazovaným kultem a Božím právem, tato rovnost není však absolutní, ale relativní a nedokonalá, neboť Bohu prokazujeme kult podle možností lidské přirozenosti. Formálním objektem je bezprostřední motiv kultu /propter quod/. Je to úmysl vzdát Bohu povinnou úctu.

Kult úzce souvisí s božskými ctnostmi: kult je svědectvím víry, naděje a lásky. Láska je pramenem bohopocty /S th IIa IIae, q. 82, a. 2/. Výraz „kult„ je odvozen od slova „colere„, které vyjadřuje úctu spojenou s podrobeností na rozdíl od výrazu „honorare„, který vyjadřuje úctu k sobě rovnému nebo dokonce podřízenému /colimus Deum, Deus honorat sanctos/. Božský kult je klanějící se božská láska.