Jednotlivé sexuální anomálie

Transexualita je poruchou sexuální identity. Transsexuál se neztotožňuje se svým pohlavím, odmítá jej, chce být osobou opačného pohlaví. Jedná  se o psychickou poruchu, která má často své kořeny v ranném dětství: rodiče si přáli dítě opačného pohlaví, dítě bylo někým zneužito apod. Transsexuál nenávidí své pohlavní orgány, chce se jich zbavit, vynucuje si operativní změnu pohlaví.

Transvestismus je mírnější poruchou sexuální identity. Transvestit cítí občas potřebu vystupovat jako osoba opačného pohlaví.

Homosexualita  je sexuální zaměření na osoby vlastního pohlaví. Rozlišuje se homosexualita pravá od homosexuality nepravé, náhražkové, která spočívá v pohlavních úkonech mezi osobami stejného pohlaví, které žijí v uzavřeném prostředí a nemají možnost navazovat vztahy s osobami opačného pohlaví. Pravá homosexualita se projevuje výlučným zaměřením na osoby vlastního pohlaví. Homosexuál prožívá vůči nim citové zanícení, zamilovanost, tak jako ji prožívá heterosexuál vůči osobám opačného pohlaví. Homosexuální vztahy však nebývají trvalé, často se vyznačují promiskuitou.

Příčiny homosexuality nejsou dosud objasněny. Diskutuje se o tom, zda pravá homosexualita je vždy vrozená, nebo zda se jedná o získaný, odstranitelný defekt. Zastánci druhého názoru argumentují kladnými výsledky při léčení některých homosexuálů, tvrdí, že u homosexuality se jedná o defekt, který je zapříčiněn různými konflikty v dětství. Většina sexuologů však tvrdí, že pravá homosexualita je vrozená. Tento názor připouští i církev: „nezanedbatelný počet mužů a žen má vrozené homosexuální sklony. Ti si nevolí svůj homosexuální stav; pro většinu z nich je to zkouška. Proto mají být přijímáni s úctou, soucitem a jemnocitem.„ /KKC 2358/.

Zastánci homosexuality rádi hovoří o homosexualitě jako o orientaci sexuálního instinktu, jako o rovnocenné alternativě k heterosexualitě. Tento názor však odporuje přirozenému zákonu, podle kterého je sexualita především záležitostí předávání života v manželství. 

Bisexualita  spočívá v sexuálním zaměření jak na osoby vlastního, tak i opačného pohlaví. Často bývají homosexuální úkony projevy bisexuality, kdy za určitých okolností je více zdůrazněna homosexuální stránka. Od bisexuála je třeba odlišit pravého homosexuála, který je výlučně zaměřen na osoby vlastního pohlaví. Stává se někdy, že i homosexuál vstoupí do manželství. V takovém případě se však sotva jedná o manželství ve kterém by se uskutečnila plnost citových a erotických vztahů, které jsou pro manželství typické.

Pedofilie je sexuální zaměření na děti. Jedná se o tzv. sexuální preferenci, kdy jedinec preferuje osoby určitého věku. Pedofil ztrácí zpravidla zájem o svou oběť, když odroste věku, který je předmětem jeho zájmu. Homosexuální pedofilie mužů se nazývá efebofilie.

Gerontofilie – sexuální preference vůči osobám výrazně starším.

Zoofilie – sexuální ukájení se zvířaty.

Nekrofilie - sexuální ukájení na mrtvolách.

Fetišismus  - sexuální ukájení pomocí různých předmětů. Těmito předměty bývají kusy prádla, oděvu, někdy i odporné předměty.

Frotteurství – vyhledávání dotykových podnětů především v tlačenicích.

Voyerismus – slídičství - sexuální ukájení pohledem na jiné osoby, které jsou pohlavně aktivní.

Narcismus - sexuální ukájení pohledem na vlastní tělo.

Exhibicionismus – sexuální nutkání vystavovat vlastní genitál, sexuálně se projevovat před osobami opačného pohlaví.

Sadismus se projevuje tím, že deviantního jedince sexuálně vzrušuje bolest či strach jiných osob. Dosáhne sexuálního ukojení krutostí, mučením, proléváním krve, vzrušuje se, když oběť prožívá hrůzu a bolest.

Masochismus  spočívá v pohlavním vzrušení při prožívání bolesti a ponižování, které působí osoba opačného pohlaví. Masochisté si přejí trýznění, bití, poutání, ponižování.

Onanismus  je fixace na masturbaci jakožto výlučný způsob sexuálního života.