Jubileum farnosti
4. neděle v mezidobí /B/
Připomínáme si významné jubileum 100 let od obnovení hrotovické farnosti, je snad i vhodné, abychom si s vděčností připomněli osobnosti, které stojí u zrodu farnosti. Říká se, že dějiny jsou učitelkou života, a proto není na škodu učinit si exkursi do dějin. Hrotovická farnost vznikla již ve 13. století zásluhou řádu německých rytířů, který měl své hlavní sídlo v Opavě a zde v Hrotovicích vykonávali duchovní správu a patronát farní a kostelní. Fara tehdy byla velmi bohatou, měla 3 lány, 2 louky a les. V roce 1503 majitel Hrotovic, světský pán Sigmund z Důbravic – Osova ubližoval kněžím řádu, v podstatě je vyhnal, faru zde zrušil a přikázal ji do Krhova. Jeho nástupce Jimram se r. 1555 stal protestantem a veškeré jmění farní a kostelní zabral. Celý kraj se stal protestantským, kostel vyhořel roku 1600. Teprve až panství hrotovické r. 1626 koupil katolík hrabě Jiří z Náchoda, nastal obrat k lepšímu, r. 1629 zde konal misie nadšený misionář jezuita ze Znojma, který 300 obyvatel získal svým působením pro katolickou víru. Majetek však farnosti vrácen nebyl, farnost zůstala ožebračena a zůstala přifařena ke Krhovu. Hrotovský kostel byl kostelem filiálním, mše sv se v Hrotovicích sloužily každou třetí neděli, kromě toho na sv Štěpána, na velikonoční pondělí a o pouti. R. 1894 byla z podnětu krhovského faráře Jana Lavičky zřízena Farská matice, jejímž posláním bylo obstarat peněžité prostředky pro postavení fary a zajištění samostatné duchovní správy. Ke dni 1. ledna 1912 byly Hrotovice vyjmuty z pravomoci krhovské farnosti a zřízena samostatná farnost. Byla napravena dávná historická křivda.
Chceme si uvědomit, že 100 roků je v kontextu dějin opravdu velmi krátká doba. Z tohoto hlediska je naše farnost opravdu velmi mladičká, hotové dítě mezi farnostmi. Otcem tohoto dítěte je na prvním místě tehdejší biskup brněnský Pavel hrabě Huyn. Kdo byl biskup Huyn?
Narodil se 17. února 1868 v Brně, jako syn dvorního zbrojmistra Jana hraběte Huyna, důstojníka c.k. armády. Tento rod pocházel z Belgie. Na kněze studoval v Innsbrucku a Římě, získal trojí doktorát filosofie, teologie a církevního práva, vysvěcen byl na kněze 7. června 1892, působil na různých místech v diecézi, na jeho posledním farářském místě – v Běhařovicích – jej zastihl 17. dubna 1904 jmenovací dekret, jímž byl jmenován biskupem brněnským. Byl neúnavným a horlivým pastýřem duší a o diecézi se velmi zasloužil. Nejvýznačnějším počinem bylo svolání 1. diecézní synody v roce 1909 v Brně, kde se sešlo 300 kněží a kde se projednávaly záležitosti pastorační i organizační. Biskup Huyn ustanovil Spolek pro stavbu kostelů a byla postavena řada nových kostelů.
Pro povznesení duchovního života diecéze povolal nové řeholní společnosti: redemptoristy do Tasovic, eucharistiány k Maří Magdaleně do Brna, salvatoriány a karmelitány, povolal i ženské řády např. Rafaelky, u papeže sv Pia X., dosáhl povolení k založení nové kongregace sester Těšitelek Božského Srdce, které opět mohly po převratu obnovit své požehnané působení v Rajhradě u Brna, kde působily od dob biskupa Huyna. Biskup Huyn měl však především na paměti duchovní život: z jeho nařízení byl v diecézí zaveden nepřetržitý eucharistický výstav, každá farnost dostala přidělený den pro výstav a adoraci Nejsv. Svátosti, v naši farnosti je to 7. únor. Neúnavně vizitoval farnosti – během svého působení prošel všemi farnostmi diecéze. A právě tím si získal celou řadu protivníků a kritiků: nedokázal si nepovšimnout žádného, ani nejmenšího nedostatku. Farář P. Lehejčka napsal svému spolubratru do pražské arcidiecéze, kam byl Huyn ustanoven arcibiskupem tento posudek: „chyby má, jako každý člověk ,a mám za to, že žádný člověk se nezachová všem svým podřízeným. Škoda, že ho přijmete s předsudkem. Kde je předsudek, tam se kritizuje hned všechno nepříznivě. Prchlivý je, ale zlost ho brzo přechází. Velmi ho rozčiluje, když v kostele najde věci nepříslušné, košťata, smetáky, žebříky atd. Za oltářem čistotu.“
A nyní dejme jemu samému slovo. Dne 6. června 1913 konal zde generální vizitaci. Po ní zapsal: „s radostí jsem pozoroval veliký zájem a radost obyvatelů katolických nad novou farou. Očekávám, že se brzy postarají o novou farní budovu. Ve škole byl jsem velmi spokojen. Ať pan farář k dalšímu jednání oznámí mé konsistoři proč děti školní chodí v týdnu jen dvakráte do kostela proti platným předpisům. Pan farář pracuje horlivě ve své farnosti. Matriky vedou se dle stávajících nařízení. Některé knihy úřední a výkazy při nově zřízené faře se teprve zakládají. Chrám Páně nalezen v pořádku, jen na oltář Panny Marie Lurdské má se objednati nové portatile. K jednomu kalichu měla by se poříditi nová stříbrná patena.“
Farnost hrotovická má za sebou rušné dějiny. Dějiny poznamenané vzestupem i pádem, odpadem i velikým vzmachem duchovního života. Ocítala se na samém dně, ano, vůbec neexistovala, a přece obětavostí farníků a kněží dokázala obnovit svou existenci. Co by řekl dnes pan biskup Huyn kdyby vizitoval farnost? Asi by se divil všem těm změnám ke kterým došlo během posledních 100 let. Za tak krátkou dobu a tolik změn! A přece – při všech těch změnách platí, co řekl Kristus: „nebe a země pominou, ale slova má nepominou“.
Poděkujme dnes svou modlitbou všem, kteří se o farnost zasloužili, kněžím, kteří zde působili. Jsou to: P. Tomáš Sec, první farář hrotovický, P. Jan Slámka, P. Josef Krčma, P. Jan Nevrkla a P. Peter Kolarovič. Ať jim Pán za jejich obětavou službu ve farnosti dopřeje odměnu života věčného.