Magie

Představuje ideologii, názor na svět, podle kterého je člověk ve své existenci ovládán nadlidskými silami, které jsou nadosobního rázu, člověk se však může těchto sil vlastním úsilím a pomocí magických praktik zmocnit a podrobit si je. Magie představuje zásadní rozpor s náboženstvím: náboženství spočívá v osobním odevzdání se Bohu, Jeho dary jsou chápány jako projev Jeho svobodné vůle, náboženské obřady jsou projevem vztahu k Bohu. podle magického pojetí duchový svět podléhá determinaci obřadů, jejich těžiště je spatřováno v jejich vnější stránce, účinnost je jim připisována nezávisle na Bohu.

Setkání s Kristem ve svátostech nemá nic společného s magií: ve svátostech Bůh svobodně volá člověka k účasti na svém životě, svátostné obřady mohou být na základě božího rozhodnutí účinnými znameními Boží milosti jen tehdy, jestliže člověk vyjde Bohu vstříc svou vírou, poslušností a přijme svobodně Boží dar. Přesto však do lidového , neosvíceného pojetí svátostí a svátostin mohou proniknout myšlenky magickému pojetí velmi blízké: jestliže se určité účinky připisují pouze obřadu nebo předmětu jako takovému nezávisle na svobodném rozhodnutí Božím, jedná se o postoj blízký magii. Kupříkladu držení posvěceného předmětu s důvěrou vůči Bohu nebo světci, který je tímto předmětem znázorněn nemá nic společného s magickým fetišismem, je autentickým projevem nábožné důvěry; jestliže je však předmět držen s vědomím, že on sám svou vlastní účinností způsobí určité účinky, jedná se o pověrečný fetišismus.

Magie se liší od věštění, nejde v ní o předpověď budoucích událostí, ale o snahu vybavit člověka mimořádnými schopnostmi nebo jej ochránit před vyššími bytostmi. Dělí se na černou a bílou magii. Černá magie chce škodit pomocí kouzel druhým lidem, snaží se také dosáhnout výhod, bohatství, slávy a moci za pomoci zlých duchů. Je těžkým hříchem ex toto genere suo. Zvlášť zavrženíhodná je snaha přivolat na někoho neštěstí slovným způsobem – proklínáním.

Ďábel bez Božího dopuštění nikomu nemůže fyzicky uškodit. Je proto pověrou domnívat se, že proklínání působí svou vlastní účinností automaticky, čarodějnou mocí. /Přís.26,2/. Je však neodpovědné probouzet v lidech obavy a hrůzu zaklínáním, kouzly a proklínáním. Tyto obavy mohou vést k psychickým poruchám a vyvolat řetězovou masovou hysterii ke které došlo v evropských zemích v 16. a 17. století. Čarodějnická mánie vedla k zuřivému pronásledování osob, které upadly v podezření z magie a k jejich upalování při tzv. čarodějnických procesech.

Strach z čarodějnictví, typický pro 16. a 17. stol. jak v katolických tak i protestantských oblastech vyplýval z celé řady psychologických a sociálních příčin: desintegrace náboženského života, oslabení víry v moc svátostí, rozkol ve společnosti a církvi, mor v r. 1348. tyto jevy působily, že lidé vědomě nebo podvědomě hledali viníky. Renesance a humanismus vedly nejen k obnově antického umění a filosofie, ale i oživení antických pověr.

Církev v tomto poblouzení nezůstala bez viny. Papež Innocenc IV. /1252/ povolil užívání tortury a Innocenc VIII.  vydal r. 1484 proslulou bulu Summis desiderantis affectibus, která nařizovala pronásledování čarodějnic. Inkvizitoři Sprengler a Institoris vydali r. 1487 spis Maleus maleficarum – Hexenhammer – Kladivo na čarodějnice – obskurní příručku k pronásledování čarodějnic.  Pronásledováni byli nejen skuteční viníci, tj. osoby, které z určitého poblouzení provozovaly magické obřady, zvláště černou magii, svými „úspěchy„ se chlubily, účastnily se orgiastických seancí, tzv. černých sabatů, kdy se za užívání přírodních drog dostávaly do halucinačních stavů, obětmi pronásledování se však stávali i úplně nevinní lidé, většinou se na mučidlech přiznávali k zločinům, které vůbec nespáchali. Jesuita Friedrich Spee /1591 – 1635/ který odsouzené doprovázel jako jejich zpovědník došel k závěru, že ve většině případů jde o justiční omyly. Jeho spis  Cautio criminalis, ve kterém se odsouzených zastává, nakonec způsobil zákaz čarodějnických procesů Instrukcí římské inkvizice r. 1654.

Bílá magie jo pokusem podrobit si přírodní síly nezpůsobilými prostředky nebo za jejich pomoci ovlivňovat běh dějin. Do této oblasti patří nošení amuletů, talismanů, nerostů apod. Liší se od černé magie, že není proniknuta zlem a nejedná se v ní o vzývání zlých duchů. Je třeba ji hodnotit jako pověru