Materiální dobra

„Bůh určil zemi a všechno, co je na ní, k užívání všem lidem a národům, takže stvořených statků se má dostat všem spravedlivou měrou; to žádá spravedlnost provázená láskou .... kdo je v krajní nouzi, má právo si opatřit z bohatství druhých, co nezbytně potřebuje„ /GS 69/.

„Hned na první stránce Písma čteme tato slova: „Naplňte zemi a podmaňte si ji„, ta slova nás učí, že všechno na světě bylo stvořeno pro člověka a že mu bylo svěřeno jako úkol, aby svět svým rozumem zdokonaloval a svou prací si je podmanil. Je-li však země stvořena, aby každému dávala prostředky pro jeho existenci a nástroje k jeho rozvoji, pak každý člověk má právo, aby na ní našel to, co nutně potřebuje. Druhý vatikánský sněm to znova připomněl tímto výrokem:„Bůh určil zemi a všechno, co je na ní k užívání. - Jakákoliv osobní práva i právo soukromého vlastnictví a svobody obchodu - jsou oné zásadě podřízena; nesmějí překážet jejímu uskutečňování, ale naopak je usnadňovat. Je třeba pokládat za vážnou a naléhavou sociální povinnost vrátit těmto právům jejich původní smysl /PP 22/.

Tyto principy však nelze chápat jako obhajobu kolektivismu, který se smaží, aby všechno patřilo všem a zároveň nikomu osobně a působí naprosté odosobnění majetku a vlastnictví, které ve svých důsledcích vede ke kolektivní chudobě a k manipulaci veřejnými statky nemnohými funkcionáři. Z výše uvedených principů však vyplývá, že kdo se nachází v krajní existenční nouzi si může pomoci z majetku těch, kteří mají přebytek, za předpokladu, že vyčerpal všechny ostatní možnosti a nepoškozuje při tom nikoho z těch, kteří se nachází v podobné situaci. V takovém případě se nedopouští ani krádeže, ani loupeže. Pokud situace jeho nouze pomine, je povinen vrátit, co odňal.