Mučednictví - vrcholný projev statečnosti
Vrcholným úkonem statečnosti je mučednictví. Mučednictví – martyrium – svědectví je definováno jako dobrovolně přijatá násilná smrt, kterou mučedník vytrpěl od nepřítele na základě jeho nenávisti církev křesťanské víře nebo křesťanským mravním hodnotám.
A/ násilná smrt – nezáleží na způsobu usmrcení mučedníka. Mučednictví spočívá i v tom, že mučedník umírá na následcích špatného zacházení ze strany nepřátel církve. /K. Leisner, B. Lichtenberg prohlášení za mučedníky, i když nebyli bezprostředně umučeni, byl zemřeli na následky věznění ve koncentračních táborech/
B/ nenávist církev křesťanské víře – nemusí se vždy jednat o nenávist církev Bohu jako takovému. O mučednictví se jedná i tehdy, když je mučedník usmrcen, protože nechce zapřít pravdu katolické víry nebo nechce vykonat něco, co je v rozporu s křesťanskou mravností – např. mučednictví čistoty.
/Během druhé světové války se stalo, že německý voják byl svým velitelem vyzván, aby střílel do bezbranných ruských a židovských žen a dětí. Řekl: „to nemohu udělat, to je proti mému křesťanskému svědomí.„ Velitel jej pro neuposlechnutí zastřelil. I zde se jedná o mučednictví/
O mučednictví se jedná také, když někdo umírá na základě lásky k bližnímu /Sv. M.M. Kolbe, italský policista Salvo D´ Acquisto, který během války na sebe vzal zodpovědnost za 22 otců rodin a byl místo nich nacisty popraven.
C/ dobrovolnost mučednické smrti spočívá v tom, že se člověk dobrovolně do situace ve které může být pro víru umučen vydává, nebo se jí nevyhýbá, neutíká před ní, volí mučednictví, i když by se mohl nějakým způsobem /zapřením víry/ zachránit.
„ Je-li mučednictví vrcholným svědectvím o morální pravdě, k němuž je povoláno jen poměrně málo lidí, existuje i jiné důsledné svědectví, které musí být ochotni každodenně vydávat všichni křesťané, a to i za cenu utrpení a těžkých obětí. Vzhledem k mnoha různým těžkostem, jejichž překonávání může věrnost morálnímu řádu vyžadovat i za těch nejobyčejnějších okolností, křesťan je povolán – za pomoci Boží milosti, o niž prosí v modlitbě – aby vynakládal někdy až hrdinské úsilí, při němž ho podporuje ctnost síly, jejímž působením může, jak učí sv. Řehoř Veliký, věřící dospět až tak daleko, že „miluje obtíže tohoto světa s vyhlídkou na věčnou odměnu„. /VS 93/.
Podle tradičního přesvědčení církve mučednictví odpouští církev hříchy těžké i lehké, církev tresty za hříchy a činí mučedníka účastným zvláštní slávy v nebi.