Pohlavní výchova
„Mladé lidi je třeba vhodně a včas poučit – a to převážně už v rodině – o důstojnosti, úloze a praxi manželské lásky, aby nabyli úcty k čistotě a mohli v příhodném věku po čestně prožitém období zasnoubení vstoupit do manželství.„ /GS 49/.
Pohlavní výchově připadá významný podíl v celostní výchově osobnosti. K tomuto tématu je vhodné uvést několik principů ze směrnice pro výchovu v rodině Pravda o lidské sexualitě a jejím významu, vydané Papežskou radou pro rodinu 8.12. 1995.
„Výchova k čistotě v rámci výchovy mladého člověka k seberealizaci a darování sebe sama, zahrnuje přednostní spolupráci rodičů ve výchově i k jiným ctnostem…církev vždy tvrdila, že rodiče mají povinnost a právo být prvními a hlavními vychovateli svých dětí„ /5/.
„Rodiče jsou první a hlavní vychovatelé svých dětí a mají v této oblasti zásadní kompetenci: jsou vychovateli protože jsou rodiče… své výchovné poslání sdílejí s jinými osobami a institucemi jako je církev a stát; to se však musí dít vždycky v korektním uplatňování zásady subsidiarity. To zahrnuje oprávněnost, ba povinnost poskytovat rodičům pomoc, ale nachází v jejich přednostním právu a jejich skutečných možnostech svou vnitřní a nepřekročitelnou hranici…neboť každý další účastník výchovného procesu může působit pouze jménem rodičů, s jejich souhlasem a v jisté míře dokonce z jejich pověření /23/.
„Utilitarismus je civilizací výrobku a ukájení hmotných potřeb, civilizace „věcí„ a ne „osob„…aby se o tom člověk přesvědčil…upřesňuje Svatý otec – stačí prověřit určité programy sexuální výchovy, zavedené ve školách často proti názoru a samotným protestům mnoha rodičů.
Za těchto okolností je nutné, aby rodiče…vymáhali, že tento výchovný úkol budou plnit sami a když se to ukáže nezbytné nebo vhodné, aby se sdružili a prováděli výchovnou činnost respektující opravdové hodnoty osoby a křesťanské lásky, a to tak, že zaujmou jasný postoj, který překoná etický utilitarismus„ /24/
Je citován text z Familiaris consortio /37/: „Pohlavní výchova, základní právo a povinnost rodičů, se musí dít stále za jejich pečlivého vedení, jak doma, tak ve vzdělávacích ústavech, které pro své děti zvolil, které mají kontrolovat. V tomto smyslu zdůrazňuje církev zásadu subsidiarity, které musí škola dbát, když se podílí na pohlavní výchově tím, že ji provádí ve stejném duchu jako rodiče svěřených dětí„/43/
„…rodiče by nebyli bez viny, kdyby trpěli nemravnou nebo nevhodnou informaci, která je dětem udělována mimo domov„/44/.
Vlastní výchova v oblasti sexuality se opírá o tyto zásady:
„každé dítě musí být vychováváno individuálně„ /65/
„proces zrání každého dítěte je rozdílný, proto aspekty, které se více týkají jeho intimity, mu mají být sdělovány prostřednictvím osobního rozhovoru„ /66/
„zkušenost ukazuje, že tento rozhovor se lépe rozvíjí, když rodič je téhož pohlaví„ (67/
„součástí výkladů musí být vždy mravní rozměr„ /68/
„genitální pudová povinnost dítěte se projevuje již od nejútlejšího mládí. Nelze považovat za potlačování, když se jemně opravují ony návyky, které by se později mohly stát hříšnými…je důležité…aby úsudek odmítnutí byl ospravedlněn přiměřenými důvody, platnými a přesvědčivými jak na rozumové úrovni, tak na úrovni víry„ /69/
„cílem výchovného díla rodičů je předat svým dětem přesvědčení, že čistota vlastního životního stavu je možná a přináší radost„ /73/
Instrukce zdůrazňuje individuální přístup, aby tzv. „léta nevinnosti„ do puberta nebyla narušována nepotřebnou pohlavní informací. Zvláště jsou odmítnuty tyto metody pohlavní výchovy:
1/ jakékoliv „dramatizování„, předvádění, mimické naznačování pohlavních a erotických otázek
2/ výrobů obrazů, tabulek, vzorů apod.
3/ osobní informace o sexuálních otázkách
4/ ústní nebo písemné zkoušky, ve věcech sexuality nebo erotiky /127/
„Na prvním místě rodiče musí odmítnout sekularizovanou sexuální výchovu zaměřenou proti plození, která odsouvá Boha na okraj života a považuje narození dítěte za jakousi hrozbu„ /136/
„K jinému zneužívání dochází, když se chce dávat dětem sexuální výchova a učí se i graficky všechny podrobnosti pohlavního styku… rodiče musejí odmítnout šíření tzv. „bezpečného„ nebo „bezpečnějšího„ sexu, což je nebezpečná a nemravné politika, zakládající se na klamné teorii, že kondom může skýtat náležitou ochranu proti AIDS /139/.
Při křestním rozhovoru by měl duchovní správce rodiče na tyto principy upozornit a varovat je před únikem do nepravd při výchově. Rodiče se nepravdivostmi v této oblasti připravují o důvěru svých dětí a otevírají jiným instancím přístup do jejich duše.