Povinnosti rodičů

Rodina je prostředím ve kterém vzniká nový lidský život, ve kterém se rozvíjí, dítě se  v rodině učí základním lidským ctnostem, v rodině dochází k předávání tradice. Rodina je zá­kladní buňkou národního a církevního společenství.

Své náročné povinnosti mohou rodiče splnit pouze tehdy, jestliže na své poslání jsou dobře připraveni. Příprava manželů a rodičů je proto prvořadým úkolem pedagogů a pastýřů církve. Děje se katechesemi, především před přijetím svátosti manželství a udělení křtu dětí.

Smyslem přípravy před křtem je probudit v rodičích také cítění úcty vůči dítěti. Dítě je ob­razem Božím, je po křtu chrámem Ducha sv. Úkon plození dítěte by proto měl být nesen v tomto duchu - nemělo by k němu docházet ve stavu podnapilosti, ve špatném fyzickém nebo duchovním stavu.

Křesťanští manželé pokládají období těhotenství za posvátné. Závažnou mravní povinností je se v tomto období vystříhat všeho, co by mohlo být ke škodě dítěte - neklidu, rozervanosti duševní a jiných škodlivých vlivů jako jsou alkohol, nikotin apod.

Kojení je též pokládáno za mravní povinnost - kromě fyzického významu má též význam výchovný - upevňuje se vztah mezi matkou a dítětem. Od této povinnosti osvobozují pouze závažné zdravotní potíže.

Oba rodiče jsou všem svým dětem zavázání speciální rodičovskou láskou, která se proje­vuje nejen v oblasti citové, afektivní, ale i účinným způsobem. Rodičovská láska se vystříhá dvou extrémů: tvrdé, autoritativní přísnosti na jedné straně a povolnosti a rozmazlování na straně druhé. Je rovnoměrně a spravedlivě rozdělena na všechny potomky. Výchova má být proniknuta hlubokou úctou před důstojností dítěte. Varuje se všeho, co by tuto důstojnost po­nižovalo, výchova má být přímočará, trest má být v kontextu výchovy chápán pouze jako nutné a nouzové opatření, nemá dítě ponižovat, udržovat jeho život v atmosféře strachu. Pře­devším fyzické tresty jsou opatřením, kterých se rozumný vychovatel vystříhá. Výchova má být zaměřena především k formování správného svědomí, k odpovědnosti, jejím cílem je dosažení osobní zralosti. Sexuální výchova je zaměřena k mravní kázni, nemá se uchylovat k nepravdám, ale má být přiměřená věku a chápavosti dítěte. Úcta vůči dítěti zapovídá jakoukoliv formu lži.

Duchovní a náboženská výchovy zahrnuje náboženské poučení a výchovy mravní. Rodiče jsou pod těžkým hříchem povinni dítě dát co nejdříve pokřtít, neodkládat křest, zvláště je-li zdraví dítěte ohroženo.

Právo je primárním a přirozeným právem rodičů, je jim bezprostředně svěřeno. Tato po­vinnost  a právo rodičů jsou nadřazeny právům státu: stát v této záležitosti zaujímá pouze subsidiární, pomocnou funkci. Nesmí proto vnucovat systém výchovy, který je v rozporu s rodinnou výchovou. Stát může zasáhnout do rodinné výchovy pouze v případě závažných nedostatků ze strany rodičů.

Školní monopol státu je mravně nepřípustný, jedná se o porušení přirozených práv rodičů. Škola je především institucí vzdělávací, v oblasti výchovy by měla být pouze pomocnou institucí. Rodiče mají právo posílat své děti do škol, které by náboženským a etickým zaměřením odpovídaly výchově rodinné. Kde tato možnost není dostupná mají právo a povinnost uplatňovat svou spoluúčast v procesu školní výchovy. Učitel by měl své poslání chápat na prvním místě jako pověření ze strany rodičů, až na druhém místě jako pověření ze strany státu. Křesťanští rodiče by se neměli zaleknout ani před většími finančními obětmi, aby své děti mohli  posílat do křesťanské školy.