Půlnoční - vánoce 2011

Vánoce – půlnoční 2011

Na konci 6. století přišli do Anglie misionáři. Hlásali před králem Edwinem evangelium.  Král jim pozorně naslouchal. Potom svolal své poradce, aby mu poradili, jaké stanovisko zaujmout k novému poselství. Jeden z nich povstal a prohlásil: „králi, za zimního večera sedíš se svými dvořany u hostiny. V krbu plápolá oheň, tvá místnost je prohřátá, venku však zuří divoká zimní bouře. A tu do tvého sálu pootevřenými dveřmi vlétne zbloudivší pták. Jedněmi dveřmi vlétne, několikrát oblétne místnost a zase vylétne ven. Po těch pár okamžiků, co letí tvou místností necítí nic z té sněhové vichřice, která venku řádí. Potom se ztratí tvému zraku a vrátí se zase ven z tepla a světla do tmy a zimy. Zdá se, že s naším životem je tomu podobně. Nevíme, odkud jsme přišli ani kam jdeme. Pokud nám toto nové učení o tom přináší nějakou jistotu, zaslouží si, abychom ho přijali.“

 Kristus přinesl světlo do temné a zimní noci lidské existence. Jako podivuhodný rádce přinesl odpověď na otázky, týkající se smyslu lidské existence: „odkud jsem, kam jdu, k čemu žiji a proč?“ Spravedliví lidé Starého zákona si též kladli tyto otázky. Věděli sice,  že spravedlivý život není ztracen, že je skryt v Bohu,  ale o věčném životě neměli dosud jasno. Proroci, poskytovali však útěchu předpověďmi o příchodu toho, který bude „podivuhodný rádce, mocný Bůh, věčný otec, kníže pokoje“, který člověku přinese odpověď na všechny palčivé otázky.

My slavíme dnes Narozeniny toho, který nám přinesl odpověď na naše otázky, a to nejen teoretickou odpověď ale i praktickou. Přinesl nám spásu. Kristovy narozeniny jsou prototypem našich  narozenin. Jsou  to naše narozeniny pro věčný život. Jsou to také rodinné svátky, svátky, kdy myslíme na své rodiče, na svého otce a matku,  kterým vděčíme za dar života. Svatý otec Benedikt XVI. praví: „ vzpomínka na rodiče vrhá světlo na identitu člověka: odkud přicházíme, kým jsme a jak veliká je naše důstojnost. Samozřejmě pocházíme ze svých rodičů a jsme jejich dětmi; ale pocházíme i od Boha, který nás stvořil ke svému obrazu a který nás povolal, abychom byli Jeho dětmi. Proto na počátku každé lidské bytosti není náhoda nebo řízení osudu, ale plán božské lásky. Zjevil nám to Ježíš Kristus, pravý Boží Syn a dokonalý člověk. Věděl, odkud vyšel i odkud pocházíme my všichni; z lásky Otce svého i Otce našeho“.

 Když slavíme narozeniny Krista, slavíme i své narozeniny. Papež Lev Veliký pravil před mnoha staletími ve své vánoční promluvě: „Nejmilejší, náš Spasitel se dnes narodil. Radujme se! Kde se slaví narozeniny života, tam není dovoleno nechávat místo pro smutek. Tento život, když nás zbavil strachu ze smrtelnosti, přináší nám radost ze slíbené věčnosti“. Když se Spasitel narodil, byla noc, byla tma. Ale tato noc se stala světlem. Ukázal, že přišel prozářit temnotu naší existence. Existence bez Boha je temnotou a prázdnotou. Kristus nám přišel ukázat Boha. On jediný mohl o sobě prohlásit: „já jsem Světlo světa. Já jsem Cesta, Pravda a Život. Kdo kráčí v mém světle, nekráčí v temnotách.“

Benedikt XVI. prví o Pánu Ježíši: „Ježíš Kristus je zosobněná pravda, která k sobě přitahuje svět. Světlo vycházející z Ježíše je záře pravdy. Jakákoli lidská pravda je pouze zlomkem této Pravdy a směřuje k ní“.

Ano, Ježíš Kristus je zosobněná pravda. On nepřišel na svět, aby lidem oznámil, kde se nalézají ložiska ropy nebo uhlí, jak štěpit atom, jak vyrábět elektrický proud, který osvětlí naše příbytky. Přišel nás naučit něčemu daleko důležitějšímu a podstatnějšímu: jak máme správně žít, jak máme být v plnosti lidmi, jak neztratit svou důstojnost Božích dětí, jak se zaměřit ke svému pravému a věčnému cíli. Přišel nám říct, že člověk je opravdu člověkem, když dokáže svému Bohu říct Otče, a když Bohu řekne Otče, dokáže i v druhém člověku spatřovat svého bratra.

Dnešní člověk má různé výhrady proti křesťanství. Pokud však objektivně probere všechny ideologie, které se dosud nabízely lidem jako spásonosné programy, zjistí, že žádná z nich neposkytla pravý pokoj a mír lidské rodině. Že žádná neobstojí při srovnání s evangeliem Ježíše Krista. A potom musí uznat s tím starým anglickým mudrcem, že člověku jehož život se podobá letu malého ptáčka osvětlenou místností, že tomuto člověku může dát jedinou správnou a uspokojivou odpověď Ježíš Kristus, Spasitel světa.

Při Jeho Narození zpívali andělé: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, ve kterých má Bůh zalíbení“. Svatý otec Benedikt XVI. nám upozornil na dvojí variantu tohoto textu: „pokoj lidem, ve kterých má Bůh zalíbení“ , nebo také  „pokoj lidem dobré vůle“. Obě varianty, které jsou překladem řeckého textu evangelia,  z jistého hlediska vyjadřují totéž a navzájem se doplňují – Bůh, tím že v nás má zalíbení, svou  láskou v nás tvoří dobré srdce, a tak vytváří pokoj. Plní tak předpověď starozákonního Ezechiela: „odejmu z nich srdce kamenné a dám jim srdce z masa“.

Jen Bůh sám v nás může vytvořit pravý pokoj. Od nás se jen vyžaduje, abychom se mu otevřeli, abychom byli jako pastýři v Betlémě, kteří uprostřed noci byli  ochotni vstát a jít tam, kam Bůh posílá.

Pokoj, který může dát jen On vám přeji. Pokoj, který je trvalou zárukou šťastných lidských vztahů, pokoj, který nám nemůže dát svět, který nekoupíme za žádné bohatství, pokoj, který nám také nikdo nemůže vzít, ten pravý Kristův pokoj vám přeji, a to nejen o těchto vánocích, ale po celý nastávající nový rok. Amen.