Sebevražda

je činnost nebo opomenutí, které vede k sebeusmrcení. V objektivní rovině je sebevražda těžkým hříchem ex toto genere suo. Po stránce subjektivní se však často zřejmě nejedná o hřích, ale o projev psychické choroby. Nemálo k sebevraždám přispívá i „sebevražedná„ móda - oslavování sebevraždy jakožto projevu lidské suverenity a svobody v různých pseudouměleckých dílech. 

Sebevražda je proti přirozenému zákonu, protiví se přirozené sebelásce, je proviněním proti společnosti, proti Bohu, jedinému Pánu života. je proti Božímu zákonu /Řím 14,7 - 8; Moudr 16,13/.

Jestliže je sebeusmrcení  přímo zamyšlené, jedná se přímou sebevraždu, která je vždy hříšná. Není dovoleno protestní sebeusmrcení. 

Nepřímé sebeusmrcení  nebo zkrácení vlastního života je přípustné tehdy, jestliže účinek, který vyplývá z činnosti není přímo jako takový zamýšlen ale pouze předvídán . člověk nechce smrt, ale koná činnost, ze které smrt může povstat, vystavuje se nebezpečí smrti. Vystavovat se nebezpečí smrti je samo o sobě nedovolené, jestliže se děje bez přiměřeně závažného důvodu. V některých případech je však dovoleno vydávat svůj život nebo své zdraví v nebezpečí, jestliže to vyžaduje společné blaho, dobro ctnosti, vědy apod. V situaci, kdy je člověk bezprostředně vystaven  hrozícímu krutému  způsobu  smrti /např. uhoření v případě požáru/ je možné volit méně drastickou alternativu /vyskočit z okna, do vody, apod./

Není mravně dovoleno z malicherných důvodů svůj život, zdraví vystavit velkému risiku. Proto jsou eticky povážlivé různé způsoby závodění, her a sportu, které jsou spjaty s velkým nebezpečím ztráty života.