Sexuální anomálie a mravní život

Sexuální anomálie jako taková není ani neřestí, ani hříchem. Je přirozeným zlem, které si člověk zpravidla nevolí  a proto není odpovědný za anomální hnutí, která jsou pokušením. Tato pokušení mohou u některých jedinců být tak silná, že umenšují svobodu vůle, někdy ji zcela ruší. Obecně vzato však anomální dispozice není nepřemožitelná a nezvládnutelná. Jedinec, který takovou dispozicí trpí, se má snažit použít všech prostředků k jejímu zvládnutí.

 Především je povinen:

1/důsledně se vyhýbat všem situacím, které vzhledem k jeho dispozici představují pokušení.

2/ v případě větších potíží hledat pomoc u lékaře nebo psychologa

3/ vést hlubší duchovní život, nést potíže vyplývající z jeho anomálie v duchu kříže.

Pokud sexuální anomálie je podnětem k činům, které jsou nebezpečím pro druhé lidi, jak je tomu např. u pedofilie, sadismu, je léčení nezbytné. Vyhýbat se v takovém případě léčení, představuje závažné mravní provinění. Společnost má právo a povinnost léčení takovému jedinci uložit. Kastrace u nebezpečných deviantů je mravně přípustná, pokud pacient s tímto zákrokem dobrovolně souhlasí.